Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 407/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové

a soudců Pavla Rychetského a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem, se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. června 2006, sp. zn.19 Co 264/2005,

ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. června 2005, sp.zn.

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], a co

do formálních podmínek ve shodě se zákonem [, , , odst. 3, odst. 6 ], brojil stěžovatel proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. června 2006 (), kterým bylo řízení o odvolání zastaveno a dále uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalované A. Ď., (druhý a třetí odstavec výroku). Předcházejícím rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 14. června 2005

(-112) byla žaloba o vyklizení nemovitosti zamítnuta a stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalované.

Stěžovatel namítá v ústavní stížnosti, že výše označenými rozhodnutími

o nákladech řízení došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v a y a dále bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu

a na spravedlivý proces chráněné d (dále jen ""). Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval pochybením obecných soudů v rovině podústavního práva a vyslovil přesvědčení o tom, že soudy postupovaly v rozporu se zásadami občanského soudního řízení, nepočínaly si jako soud nestranný

a nezávislý. Odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu považuje za libovůli v rozhodování a nesouhlasí s konstatováním, že na povinnosti žalobce hradit náklady řízení druhé straně nemůže změnit nic okolnost, že v jiném řízení o stejné věci byl žalobce se stejnými účastníky úspěšný (). Stěžovatel nesouhlasil s postupem odvolacího soudu, který řízení zastavil z důvodu částečného zpětvzetí odvolání, ale bylo povinností soudu řízení zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté [ , (dále jen "")], tato skutečnost měla být obecnému soudu známa. Rozhodnutí odvolacího soudu navíc obecný soud dostatečně nezdůvodnil, čímž porušil základní procesní pravidla občanského soudního řízení a povinnost nahradit náklady řízení žalované stanovil v rozporu s ust. a ust.

Stěžovatel dále tvrdil, že v postupu obecného soudu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti. Je toho názoru, že odvolací soud nedodržel zásadu spravedlivého rozhodnutí a tím mohl oslabit důvěryhodnost soudů ČR, proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti jako o oprávněné a zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR) stojí mimo soustavu obecných soudů (y ČR), a tak jej není možno považovat za jakousi "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či dokonce věcné správnosti vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces opakovaně. Přitom na jedné straně vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (srov. například nález ve věci

sp. zn.

). V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení

je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Úkolem obecného soudu proto není pouze mechanicky rozhodnout o náhradě podle výsledku sporu, nýbrž vážit, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů. Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud v souladu se svojí obecně dostupnou judikaturou konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 27, usn.

č. 25, str. 307; usnesení ze dne 1. listopadu 1999

sp. zn.

, usnesení ze dne

4. února 2003

sp. zn.

, usnesení ze dne 14. dubna 2005

sp. zn.

). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s y. To však není daný případ. Je tedy věcí obecných soudů, aby vyložily ustanovení

V daném případě se jednalo o sporné řízení (o vyklizení), kdy je výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení závislý na úspěchu účastníků ve věci

dle ustanovení a 2 Výrok o nákladech odvolacího řízení

je odůvodněn úspěchem žalované, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení (dle ustanovení a 2 a ust. ). Stěžovatel podal odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, jímž byla žaloba stěžovatele zamítnuta, které vzal podáním ze dne 7. února 2006 výslovně zpět. Stěžovatel neměl v řízení úspěch,

a proto byl povinen hradit v tomto řízení náklady řízení úspěšné žalované, a to podle ust. Na této skutečnosti nemůže nic změnit okolnost, že v jiném řízení byl stěžovatel vůči stejné žalované úspěšný. Odvolací soud podle a vzhledem ke zpětvzetí odvolání rozhodoval i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Náklady řízení, které žalované vznikly před soudem I. stupně, potvrdil jako správné .

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá ( ), jakou úvahou byl obecný soud veden a na základě jakých skutečností shledal důvod pro aplikaci Ústavní soud v takovém postupu obecného soudu nespatřuje porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces ústavně garantovaného y.

Ústavní soud se navíc s takovým hodnocením obecného soudu ztotožňuje a má za to, že přiznání náhrady nákladů řízení žalované za situace, kdy stěžovatel podal návrh na vyklizení stejné nemovitosti dvakrát, nelze klást k tíži žalované, což by bylo

ve vztahu k žalované - vedlejšímu účastníkovi - zjevně nespravedlivé. V projednávaném případě tak Ústavní soud neshledal důvod pro to, aby mohl zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů. Okolnost, že se stěžovatel se závěry napadeného rozhodnutí neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že dle Ústavního soudu nedošlo postupem obecných soudů

ke stěžovatelem namítanému porušení základního práva zaručeného , y a y, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení ].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné ( ).

V Brně dne 1. srpna 2006

Vlasta Formánková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Jitka Chmelová