Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 656/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele L. J., právně zastoupeného advokátem Mgr. Josefem Smutným, tř. Míru 66, Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 13. 6. 2005, č.j. -247, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 10. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2005, č.j. -247.

Výše uvedeným rozhodnutím mělo dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu zaručena d (dále jen " ").

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 14. 6. 2005, č.j. - 247, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 4. 2004, č.j. -206, tak, že dlužné výživné za období od 1. 4. 2001 do 2. 12. 2003 na nezletilého L. J. bylo stanoveno částkou 16.747,- Kč a stěžovateli bylo uloženo zaplatit jej k rukám matky do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Dále bylo citovaným rozsudkem uloženo stěžovateli zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku dlužné výživné na již zletilou L. J. ve výši 29.574,- Kč, a to za období od 1. 4. 2001 do 2. 12. 2003. Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 2.256,- Kč.

Stěžovatel se neztotožnil se závěry obecných soudů a proti rozsudku krajského soudu podal předmětnou ústavní stížnost, v níž uvádí, že v rámci řízení před obecnými soudy došlo k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces garantovaný y. Okolnosti spravedlivého soudního procesu spatřuje stěžovatel v nesprávném a dvojakém posuzování otázky vedení společné domácnosti s paní V. J. a z toho vyplývajících důsledků v neprospěch stěžovatele, pokud se týká dluhu na výživném. Podle stěžovatele k atributům spravedlivého soudního procesu náleží, mimo jiné, konzistentní hodnocení skutkového stavu s přihlédnutím ke všem prokázaným okolnostem, což se v daném případě nestalo.

III.

Na výzvu Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, jež odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž vyložil, ze kterých důkazů provedených před odvolacím soudem vyšel. Dále pak účastník řízení poznamenává, že svým rozhodnutím ze dne 8. 10. 2003, č.j. -170, předchozí rozhodnutí okresního soudu v části o dlužném výživném zrušil, aby dalším dokazováním byla právě výše dlužného výživného náležitě objasněna. Krajský soud je přesvědčen, že důkazy byly provedeny v souladu s příslušnými ustanoveními zákona číslo , , ve znění pozdějších předpisů. Zjištěný skutkový stav pak dává spolehlivé odpovědi na otázku, jaká plnění otec na výživném poskytl, zda se jedná o plnění, která lze na plnění vyživovací povinnosti započíst a v jaké výši se tak stalo.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.

IV.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Co se týče námitky stěžovatele, že v řízení před obecným soudem došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces, je třeba uvést, že se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Z předmětné ústavní stížnosti nevyplývá, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k zásahu práva na spravedlivý proces.

Spatřuje-li stěžovatel zásah do základních práv a svobod v tom, jak se obecný soud vypořádal s posouzením otázky společné domácnosti s paní V. J., nezbývá, než odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že Ústavní soud by byl povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadeném rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. 8. 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu