Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 524/06

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. Z., zastoupeného Mgr. Zuzanou Gáškovou, advokátkou se sídlem Soběšická 151, 638 00 Brno-Lesná, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 2006 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením, že jím byl porušen y ČR, a dále, že se jím v důsledku toho cítí být rovněž dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Označeným usnesením bylo ke stížnosti státního zástupce podané v neprospěch stěžovatele zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2005 sp. zn. , jímž byla podle § 278 odst. 1 a § 284 odst. 1 tr. řádu povolena obnova řízení v trestní věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. , to ve vztahu ke stěžovateli a v jeho prospěch při současném zrušení příslušného výroku o vině, trestu a výroků, majících ve výroku o vině svůj podklad (včetně dalších rozhodnutí předvídaných v § 284 odst. 1 tr. řádu). Stalo se tak stručně shrnuto v důsledku provedení navržených důkazů a vyvození naplnění podmínek uvedených v prvně citovaném ustanovení jmenovaným soudem. Stížnostní soud následně, poté co zrušil usnesení krajského soudu, zamítl návrh na povolení obnovy řízení v předmětné trestní věci.

V podaném návrhu stěžovatel polemizoval s hodnocením důkazní situace učiněným Vrchním soudem v Olomouci, k čemuž předložil svůj vlastní náhled na hodnocení nově provedených důkazů v kontextu důkazů v původním řízení provedených a hodnocených. Namítal, že stížnostní soud nedostál požadavku plynoucímu z § 2 odst. 6 tr. řádu a nově provedené důkazy jsou způsobilé změnit podstatně skutkový základ v jeho trestní věci, a to v jeho prospěch. Proto se posléze domáhal, aby Ústavní soud shora označené rozhodnutí stížnostního soudu nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Jak plyne z dnes již dostatečně stabilizované judikatury, stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavně zaručených základních práv [, písm. d)y ČR], neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s takovým hodnocením neztotožňoval, neboť není další odvolací (skutkovou) instancí v systému obecných soudů. Tato maxima je dle jeho již ustálené rozhodovací praxe prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování vykazovaly z pohledu relace vyvozených skutkových zjištění a provedených důkazů extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další). Uvedené platí obdobně i ve vztahu k úsudku ohledně závěrů činěných za účelem rozhodnutí o povolení obnovy řízení.

V dané věci stěžovatele soud prvého stupně na základě navržených a provedených důkazů dospěl k závěru o naplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 tr. řádu. K podání stížnosti státním zástupcem v neprospěch stěžovatele následně Vrchní soud v Olomouci vyvodil závěr odlišný, který transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnil ( tr. řádu). Proto postačí na obsah odůvodnění jeho usnesení, jež je takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (y ČR), v podrobnostech odkázat.

Pro uvedené bylo o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2006