Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 749/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Ing. J. F., právně zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, 28 října 5, Opava, proti usnesení Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, ze dne 5. 7. 2005, č.j. ORI-1082/MO2-TČ-2004, a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2005, č.j. ZN 1651/2005-7, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 21. 11. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha 1, ze dne 5. 7. 2005, č.j. ORI-1082/MO2-TČ-2004, a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2005, č.j. ZN 1651/2005-7.

Výše uvedeným rozhodnutím mělo dojít k zásahu do práv stěžovatele, jež jsou mu zaručena , a 2, , d (dále jen " "). Stejně tak mělo dle názoru stěžovatele dojít k porušení a 4 a y ČR.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel podal dne 9. 3. 2005 trestní oznámení na svoji bývalou manželku Mgr. M. F., neboť naznal, že tato jej při vypořádávání společného jmění manželů uvedla vědomě v omyl, čímž stěžovateli vznikla škoda nejméně 183.000,- Kč. Bývalá manželka stěžovatele nechala v rámci rozvodového řízení připravit smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů pro dobu po rozvodu, jež sice odpovídala ústní dohodě, ale byla nenaplnitelná a neproveditelná, o čemž Mgr. F. prokazatelně věděla. Bezprostředně po nabytí účinnosti smlouvy se pak domáhala neplatnosti několika jejích dílčích částí, v nichž byly upraveny dispoziční práva k účtům stavebního spoření a převod práv k souboru nemovitostí v obci Košík. Zatímco právní zástupce Mgr. F. nastalou situaci zhodnotil jako chybu, kterou lze snadno opravit, samotná Mgr. F. uvedla, že se "nejednalo o omyl, ale o promyšlený plán, jak si zachovat páku na stěžovatele, kdyby nechtěl dělat to, co by si ona přála".

Usnesením Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha 1, místní oddělení Benediktská, ze dne 5. 7. 2005, č.j. ORI-1082/MO2-TČ-2004, bylo rozhodnuto o odložení věci - podezření z trestného činu podvodu dle ustanovení § 250 zákona č. 140/1961, trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TZ"). Proti tomuto odložení věci podal stěžovatel stížnost, jež však byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 2005, č.j. ZN 1651/2005-7, zamítnuta jako nedůvodná.

Dle názoru stěžovatele je závěr policejního orgánu i státního zastupitelství o odložení trestního oznámení v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními a v žádné možné interpretaci z nich nevyplývají. V souvislosti s uvedeným pak odkazuje na nález Ústavního soudu,

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3 nebo nález,

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4. Ze skutkových zjištění dle stěžovatele vyplývá, že Mgr. F. při vypořádávání jejich společného jmění manželů v roce 2000 stěžovatele úmyslně uvedla v omyl, a to tím, že nechala do písemné smlouvy o vypořádání společného jmění manželů zapracovat pasáže o převodu účtů stavebního spoření znějících na děti manželů F. na poškozeného, ač věděla, že tyto pasáže jsou neplatné a poškozený se jejich naplnění bude marně domáhat.

¨

III.

Účastník řízení - Obvodní ředitelství Praha 1 - ve svém vyjádření k předmětné ústavní stížnosti krátce zrekapitulovalo instanční postup při vyřizování dotčeného trestního oznámení.

Přípisem ze dne 3. 1. 2006 se k ústavní stížnosti vyjádřilo též Obvodní státní zastupitelství, jež po vylíčení skutkových a právních okolností případu uvedlo, že stěžovatel Ing. F. se snaží kriminalizovat občansko právní spor, jenž vede se svojí bývalou manželkou.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.

IV.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Jak stěžovatel sám ve svém podání správně poukazuje, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a zákonnost jejich rozhodnutí mu přísluší přezkoumávat pouze v těch případech, kdy bylo takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Podle y se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

Z uvedených ustanovení, jež obsahově spadají pod právní institut práva na spravedlivý proces, zejména vyplývá právo na soudní ochranu, či na ochranu jiným orgánem než soudem, v případě porušení subjektivního práva fyzické či právnické osoby. To však znamená, že postup podle citovaných ustanovení pamatuje na zcela jiné situace, než tomu bylo v souzené věci. Jak již totiž Ústavní soud judikoval dříve, "z a d lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y ČR nezakládá" (usnesení,

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 345).

Rovněž v souzené věci Ústavní soud dovozuje, že ve skutečnosti, že obvodní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhaná, totiž neexistuje.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 8. 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu