Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 403/06

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. července 2006 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2006, č. j. - 1666, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 4. 2006, č. j. - 1656,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas zaslanou ústavní stížností splňující formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody garantované ustanoveními a y ČR, a 3, , , , a 3 a d (dále jen "") a a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše citovaným usnesením zamítl krajský soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti v záhlaví citovanému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele na bezplatnou obhajobu dle § 33 odst. 2 tr. ř.

V podané ústavní stížnosti namítal, že jeho žádost o bezplatnou obhajobu byla zamítnuta z důvodů v zákoně neuvedených, o kterých nebyl navíc předem poučen, přičemž skutkové závěry obou soudů nebyly podepřeny žádnými v řízení provedenými důkazy. Stěžovatel nesouhlasil především s tím, že obecné soudy opřely svá rozhodnutí o skutečnosti závisející na budoucích okolnostech. Stěžovatel je toho názoru, že obecné soudy svým postupem porušily i zákaz nucených prací, neboť jimi provedený výklad zákona považuje za donucování k práci. Dále stěžovatel namítal, že v řízení před soudem byla porušena i zásada rovnosti před zákonem, když stížnostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na fakt, že pro posouzení takové žádosti je i rozhodující, v jaké fázi trestního řízení byla podána. Závěrem stěžovatel dodal, že obecné soudy porušily výše citovaná ustanoveníy ČR,y i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod také tím, že jej včas a řádně nepoučily o jeho právech a povinnostech, čehož důsledkem bylo pro něj překvapivé, nečekané a z jeho pohledu nepředvídatelné rozhodnutí. Proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citovaná usnesení zrušil.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (, y ČR). Pokud obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy pátéy, nemůže Ústavní soud na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (y ČR). Na druhé straně však Ústavní soud připustil, že interpretace použitých právních předpisů může být v některých případech natolik extrémní, zasáhne do některého ze základních práv stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zpochybňuje závěry obecných soudů stran nevyhovění jeho žádosti na bezplatnou obhajobu, které shledal v rozporu se zákonem. Ústavní soud proto posuzoval, zda obecné soudy interpretovaly a následně aplikovaly použitá ustanovení jednoduchého práva ústavně konformním způsobem.

V ustanovení poslední věty y je uvedeno, že zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Podle ustanovení tr. ř., byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na bezplatnou obhajobu. Ustanovení tr. ř. pak stanoví, za jakých podmínek má obviněný nárok na bezplatnou obhajobu, příp. obhajobu za sníženou odměnu. Toto ustanovení se dle ustálené judikatury vykládá tak, že nárok na bezplatnou obhajobu je dán u obviněného, který se zřetelem na výdělkové, majetkové a rodinné poměry nemůže zaplatit odměnu za obhajobu bez ohrožení své nutné výživy (nebo výživy osob, o které je podle zákona povinen pečovat). Rozhodná je přitom celková ekonomická situace obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných není nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě podkladem pro poskytnutí bezplatné obhajoby (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , publikováno v ASPI pod Jt 54/98).

Po přezkoumání napadených usnesení Ústavní soud konstatuje, že skutkové závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud stížnostní, nejsou projevem nepřípustné libovůle, ale mají oporu v provedeném dokazování. Z nich vyvozené právní závěry obou soudů jsou výsledkem aplikace a interpretace příslušných procesních ustanovení [§152 odst. 1 písm. b) a § 33 odst. 2 tr. ř.], jež jsou v mezích ústavních principů a nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Ústavní soud shledal, že obecné soudy vycházely při rozhodování ze stavu reálně existujícího, přihlédly ke všem skutečnostem rozhodným pro nevyhovění žádosti stěžovatele a interpretace i aplikace příslušných procesních norem měla racionální a zákonem odůvodněný podklad. Ústavní soud proto nepřisvědčil stěžovatelovým tvrzením o porušení jeho základních práv garantovaných výše citovanými ustanovenímiy ČR,y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele dle ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2006

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu