Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
52277.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 233/06
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formákové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele J. B., zastoupeného JUDr. Evou Teyschlovou, advokátkou se sídlem Pellicova 1, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2005 sp. zn. 3 Tdo 37/2005 , rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. srpna 2004 sp. zn. 3 To 288/2004 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2003 sp. zn. 89 T 147/2003 , a dále proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2006 sp. zn. 8 To 94/2006 , takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou osobně stěžovatelem Ústavnímu soudu dne 25. dubna 2006, tento napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Dle obsahu podání tvrdil porušení ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces v jeho trestní věci.
Dotazem u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, resp. z fotokopie dodejky tamním zastupitelstvím zaslané, Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2005 sp. zn. 3 Tdo 37/2005 bylo stěžovateli doručeno dne 17. března 2005 (č. l. 7, 9 spisu Ústavního soudu).
Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (odst. 4 téhož ustanovení).
S ohledem na uvedené nezbývá než konstatovat, že ústavní stížnost, vyjma rozsahu uvedeného níže, byla podána evidentně po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Shora uvedená lhůta je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Proto Ústavní soud v této části návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) cit. zák., jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Ústavní stížností včas napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2006 sp. zn. 8 To 94/2006 byla zamítnuta stížnost stěžovatele do usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2006 sp. zn. 90 Nt 102/2005 , kterým došlo k zamítnutí jeho návrhu na povolení obnovy řízení. V naraci svého návrhu ve skutkovém ohledu, když k námitkám jeho se týkajícím na rozdíl od právních výtek by bylo lze ve vztahu k tomuto opravnému prostředku případně přiznat ústavněprávní relevanci, stěžovatel pouze bez jakýchkoliv bližších odůvodnění zpochybňoval údaj o tom, kolik osob bylo v noci 2. září 2003 při inkriminovaném útoku a kdo jej vyprovokoval.
Na základě výslechů provedených před soudem ovšem nebyly dle obecných soudů shledány důvody pro postup předvídaný v § 278 odst. 1 tr. řádu, přičemž v tomto jejich závěru zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatele shledán nebyl.
Stěžovatelem (argumenty nepodložená) předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR], neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování a vlastnímu hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, a to ani potud, pokud by se s nimi případně sám neztotožňoval, neboť není další (skutkovou) odvolací instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR). Tato maxima je dle jeho již ustálené rozhodovací praxe prolomena pouze tehdy, jestliže by úvahy stran dokazování vykazovaly extrémní rozpory a vykročily tak z mezí ústavních kautel (srov. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
,
,
,
a další).
V rámci povolení obnovy řízení by se nadto muselo jednat i z povahy tohoto řízení samotného o evidentní exces. Tento závěr zakládající libovůli se však ani z námitek stěžovatele, jakož ani z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně nepodává (srov. přiměřeně nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 376/03
,
,
,
,
).
V důsledku uvedeného byla proto ústavní stížnost v této části posouzena z pohledu kritérií ústavnosti jako zjevně neopodstatněná a podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2006