Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 292/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2006, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností V. G. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení výroku I. uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále též "krajský soud") pro porušení , 5 a d (dále jen "").

Uvedeným usnesením krajský soud zrušil usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 1. 2006, čj. 1 KZv 4/2005 - 305 (dále jen "státní zástupce"), a podle ustanovení § 71 odst. 4 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ponechal stěžovatele i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení § 67 písm. c) TrŘ (výrok I.). Dále rozhodl, podle ustanovení § 71 odst. 5 TrŘ, že se stěžovatel a spoluobžalovaný R. V. ponechávají ve vazbě (výrok II.).

Stěžovatel tvrdil, že k jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ, a to, že řízení nebylo možno ze závažných důvodů ukončit a že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení. Jedná se o podmínky, které musí přistoupit k obecným důvodům vazby podle ustanovení § 67 TrŘ.

Současně navrhl, aby Ústavní soud v řízení postupoval ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a jeho návrh projednal přednostně.

Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí. Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry. Jeho úkolem je zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.

Námitce stěžovatele, že usnesení krajského soudu nesplňuje zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ, nelze přisvědčit. Krajský soud se zabýval nejen samotnými vazebními důvody, ale i zákonnými podmínkami dalšího trvání vazby, zakotvenými v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ. Svůj závěr o trvání vazby, o obtížnosti věci a o zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení v případě propuštění stěžovatele na svobodu řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) TrŘ viděl krajský soud a státní zástupce ve skutečnosti, že stěžovatel je stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, podle ustanovení § 148 odst. 2, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"), se škodou přesahující 17 miliónů korun, tzn. zvlášť závažný úmyslný trestný čin s trestní sazbou od pěti do dvanácti let odnětí svobody. Jednalo se o promyšlenou, pokračující trestnou činnost, které se stěžovatel dopouštěl po dobu nejméně devíti měsíců, v řádu desítek až stovek případů, kdy pod částečně falešnou identitou odebíral zboží na jednotlivé faktury a na základě fiktivního vývozu zboží do Evropské unie žádal o vrácení DPH, přičemž trestná činnost a její výnos byla zdrojem příjmů a financování jeho nákladného života. Proto krajský soud dospěl k závěru o trvající důvodné obavě, že stěžovatel v případě svého propuštění bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán.

K obtížnosti věci (§ 71 odst. 4 TrŘ) krajský soud uvedl, že s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu, členitost a rozsah trestné činnosti, délku páchání trestné činnosti (cca 1 rok) a způsobenou škodu převyšující 17 miliónů korun, muselo být v přípravném řízení provedeno množství úkonů (svědeckých výpovědí např. zástupců velkoobchodů, přepravních společností a listinných důkazů). Z těchto důvodů nemohlo být trestní stíhání, pro obtížnost věci, ve vymezené lhůtě skončeno. Z uvedeného rovněž vyplývá, že s ohledem na osobu stěžovatele, jeho povahu, závažnost trestného činu a skutečnost, že výnos z trestné činnosti byl zdrojem příjmů nákladného života stěžovatele, by bylo jeho propuštěním na svobodu, zejména z hlediska zamezování trestné činnosti, zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.

Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění označeného usnesení krajského soudu dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst. 2 TrŘ, ve spojení s § 67 a § 71 odst. 4, 6 TrŘ). Napadené usnesení obsahuje konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazby podle § 67 písm. c) TrŘ a další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst. 4 TrŘ. Proto nelze odmítnout přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o přítomnosti konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v § 67 písm. c) a § 71 odst. 4 TrŘ, jako zákonného podkladu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (d).

V dané věci, ačkoli stěžovatel tuto námitku neuplatnil, nebylo zjištěno ani překročení zákonem stanovené maximální délky doby trvání vazby v přípravném řízení, která je u trestných činů s trestní sazbou pět až dvanáct let stanovena na jeden rok (§ 71 odst. 8 TrŘ). V projednávané věci byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2005, čj. - 87. Obžaloba pro shora označený trestný čin byla na stěžovatele podána u Krajského soudu v Brně dne 8. 3. 2006. Z uvedeného je patrno, že k překročení zákonem stanovené maximální délky doby trvání vazby v přípravném řízení nedošlo.

Po posouzení naléhavosti věci v návaznosti na ostatní případy, které právě Ústavní soud řeší, a po zvážení všech okolností Ústavní soud neshledal důvodným akcesorický návrh stěžovatele, kterým žádal o projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti podle , neboť je stíhán vazebně. Jedná se o argument, který je obdobný, jaký připadá v úvahu i v jiných vazebních věcech a Ústavní soud od samého počátku řízení o ústavní stížnosti postupoval tak, aby věc stěžovatele byla projednána co nejrychleji.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu