Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 201/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. O. H., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Prokešem, advokátem, se sídlem Moskevská 1895/5, 405 02 Děčín 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, č. j. -130, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 4. 2006, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, č. j. -130 (dále jen "usnesení"). Tímto usnesením bylo odmítnuto jím podané dovolání s tím, že není dán žádný z důvodů přípustnosti dovolání ( [dále jen "OSŘ"]).

Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel se občanskoprávní cestou domáhal určení, že pochybeními v řízení trestním bylo porušeno jeho "právo na obhajobu a ochranu osobnosti".

Stěžovatel ústavní stížnost odůvodňuje v prvé řadě poukazem na nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení. Ten spatřuje v nedoručení sdělení obvinění obhájci, v neprovedení řádného seznámení s předmětem a obsahem obvinění a v neprovedení navržených důkazů. Tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo na obhajobu a jeho obhájci bylo znemožněno "podání stížnosti". Má za to, že nebylo postupováno v souladu s § 2 odst. 5 a § 160 odst. 21 a odst. 72 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"). Uvedenými pochybeními bylo dle stěžovatele porušeno jeho právo na ochranu osobnosti zakotvené v a právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Dále považuje za nepřijatelné odůvodnění usnesení pokud jde o to, zda se jedná o otázku zásadního právního významu ve smyslu . V této souvislosti poukazuje na právo občana na ochranu proti nezákonnému zásahu orgánu veřejné moci.

Stěžovatel také zmiňuje rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. -76, ve kterém je, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

, ve věcech žalob na ochranu osobnosti akceptována pravomoc soudu v občanskoprávním řízení za situace, kdy je neoprávněný zásah spatřován v postupu orgánů činných v trestním řízení.

Stěžovatel má za to, že byly hrubým způsobem porušeny ústavní principy a navrhl, aby Ústavní soud usnesení zrušil.

II.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí zejména s postupem orgánů činných v trestním řízení, proti kterému podal občanskoprávní žalobu, jíž se zabývaly soudy prvého a druhého stupně. Nejvyššímu soudu pak vytýká, že tyto nedostatky nenapravil. Rozhodnutí soudu prvého a druhého stupně ústavní stížností nenapadá.

Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud shledá dovolání nepřípustným, je Ústavní soud oprávněn pouze přezkoumat, zda uvedený soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení. Nemůže přezkoumávat úvahu obecného soudu o tom, zda se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu. Dle názoru Ústavního soudu nelze z tohoto hlediska v projednávané věci Nejvyššímu soudu nic vytknout.

Za situace, kdy o stěžovatelově věci meritorně shodně rozhodly dva stupně obecných soudů, jejichž rozhodnutí ústavní stížností nenapadl, a dovolací soud se zabýval výhradně otázkou přípustnosti dovolání, Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních práv stěžovatele.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2006

František Duchoň, v.r.

předseda senátu