Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1676/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 4, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3 a 2) kpt. Mgr. J. M., adresa pro doručování: Policejní prezidium ČR, poštovní schránka 62/OKFK, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2008, č.j. -70, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. července 2007, č.j. -41, výrokem I. zamítl žalobu, aby první žalovaný poskytl žalobci písemnou omluvu ve znění: „

Policie České republiky se omlouvá Ing. J. M. za porušení povinností uložených jí zákonem při nakládání s osobními údaji Ing. J. M. a za újmu, která Ing. J. M. vznikla neoprávněným zpřístupněním jeho osobních údajů třetí osobě“,

výrokem II. zamítl žalobu, aby druhý žalovaný poskytl žalobci písemnou omluvu ve znění:

„Já, J. M., policejní komisař

Policie České republiky se tímto omlouvám Ing. J. M. za porušení povinností uložených mi zákonem při nakládání s osobními údaji Ing. J. M. a za újmu, která Ing. J. M. vznikla neoprávněným zpřístupněním jeho osobních údajů třetí osobě“.

Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. února 2008, č.j. -70, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutečnosti, že žalobce spatřoval zásah do svých osobnostních práv v tom, že druhý žalovaný, jako zaměstnanec Policie ČR, umožnil JUDr. M. J. (resp. jeho zmocněnci) dne 8. června 2005 nahlédnout do vyšetřovacího spisu týkajícího se žalobce a poskytl mu z něho částečně kopie protokolů o výslechu několika svědků, a tím mu neoprávněně zpřístupnil osobní údaje žalobce. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že přímá odpovědnost druhého žalovaného za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobce je podle obč. zák. za analogického použití téhož zákona vyloučena, když jeho jednání nelze hodnotit jako vybočení z rámce plnění pracovních povinností. Vyloučil také odpovědnost první žalované, a to s odkazem na , o ochraně osobních údajů, ve spojení s § 65 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., trestního řádu, v platném znění, podle kterého jiné osoby mohou nahlížet do spisů se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv. Odvolací soud uzavřel, že jednání druhého žalovaného je třeba v této souvislosti považovat za výkon práva vyplývajícího z trestněprávního předpisu, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. V řízení tedy nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce (§ 11 obč. zák.) a proto nelze ani dovodit odpovědnost první žalované podle ustanovení § 13 téhož zákona.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 21. května 2008 včasné dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a domnívá se, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Uvádí, že napadené rozhodnutí řeší

I. právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly doposud vyřešeny, a to - otázku charakteru údajů o fyzické osobě vedených v úředním spisu (trestním, správním, soudním atd.) jako osobních údajů podle , o ochraně osobních údajů (dále jen „ “)- otázku vztahu neoprávněného zpřístupnění osobních údajů z úředního spisu k porušení práva na ochranu osobnosti podle obč. zák. a využití prostředků ochrany podle citovaného zákona.- otázku možnosti soudu v občanskoprávním řízení (v řízení na ochranu osobnosti) posuzovat porušení osobnostního práva obviněného podle ásl. o.z. neoprávněným zpřístupněním osobních údajů obviněného z trestního spisu orgány činnými v trestním řízení- otázku uplatnění tr. ř. pro právo svědka nahlížet do trestního spisu a získat z něj osobní údaje obviněného, v případě, že důvodem pro nahlížení do trestního spisu je, aby se svědek rozhodl, zda může a bude v trestní věci vypovídat či nikoliv.II. právní otázky v rozporu s hmotným právem, a to- údaje o fyzické osobě vedené v úředním spise nepovažuje za osobní údaje podle ZOOU- bez vyhodnocení oprávněnosti či neoprávněnosti postupu orgánu činného v trestním řízení podle tr. řádu považuje zpřístupnění osobních údajů z trestního spisu podle tr. řádu za výkon práva a tedy okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostního práva- uplatňuje ustanovení obč. zák. o vyloučení odpovědnosti osoby, která byla využita jinou osobu k výkonu činnosti této jiné osoby, na případy zásahu do osobnostního práva podle ásl. obč. zák.

Žalobce dále nesouhlasí s názorem obou soudů, že druhý žalovaný není ve sporu pasivně legitimován ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák., když toto ustanovení se podle jeho názoru na danou situaci nevztahuje.

K dovolání nebylo žalovanými podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení ásl. obč. zák. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. , nebo usnesení ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. , resp. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 22. února 2006, sp.zn. , eventuálně usnesení téhož soudu ze dne 22. května 2006, sp.zn. ). Nedostal se do rozporu ani s úpravou, kterou přináší Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nenípřípustný opravný prostředek.

V Brně 10. března 2011

JUDr. PavelP a v l í k, v. r.

předseda senátu