Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 181/06

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem Orlová - Lutyně, Osvobození 829, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se J. K. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též "soud prvního stupně") pro porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen " ").

Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uznal stěžovatele vinným trestným činem ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Skutek spáchal tím, že při hádce způsobil M. K. (dále jen "poškozená") frakturu základního článku malíku levé ruky, s dobou léčení od 26. 8. 2004 do 20. 9. 2004. Za to byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zkušební dobou dva roky. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině nově rozhodl tak, že stěžovateli uložil podmíněný trest v trvání tři měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nedopustil. Byl uznán vinným a odsouzen jen na základě nepravdivé a účelové výpovědi poškozené, bývalé manželky. Na podporu svého tvrzení poukázal na situaci mezi ním a poškozenou (rozvod, řízení o výživném pro poškozenou, apod.). Ostatní ve věci vyslechnutí svědci byli jen tzv. svědky z doslechu. Ostatně i znalec MUDr. J.H. připustil, že ke zlomenině mohlo dojít i jiným způsobem než napadením ze strany stěžovatele.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací v ústavní stížnosti a obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví, tedy v daném případě v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že tvrzení stěžovatele nepřinášejí do posuzované věci nic nového a nijak ji neposunují do ústavně právní roviny. Stěžovatel polemizuje s právními závěry obecných soudů a věcnou správností jejich rozhodnutí. Opakuje námitky, které byly předmětem úvah při rozhodování v předchozím řízení. Obecné soudy se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly a při svém rozhodování nevybočily z mezí ústavně chráněného práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, že z ústavního principu nezávislosti soudu ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Pokud obecné soudy při svém rozhodování stanovené zásady pro hodnocení důkazů respektují, jak se v posuzované věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (např. nález

sp. zn.

). Pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud zjistil extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry z toho vyvozenými na straně druhé, považoval by takové rozhodnutí za protiústavní (srov. nález

sp. zn.

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C. H. Beck, 1995). Takový stav však v posuzované věci neshledal.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího vyplývá, že obecné soudy postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů [§ 2 odst. 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ")], dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 TrŘ). Na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci dospěly obecné soudy k právnímu závěru, že stěžovatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu stíhaného trestného činu. Jejich závěr o vině stěžovatele má oporu ve skutkových zjištěních. V odůvodnění svých rozhodnutí obecné soudy uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a při posuzování viny a trestu (§ 125 odst. 1 TrŘ). Důkazy, provedené v tomto trestním stíhání, vytvořily nepřerušený řetězec, který obecným soudům umožnil učinit, bez důvodných pochybností, závěr o vině stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

V dané věci byl stěžovatel skutečně usvědčován zejména výpovědí poškozené, a to proto, že konfliktu, který vznikl mezi ním a poškozenou, nebyl nikdo přítomen, jak uvedl i sám stěžovatel. Avšak výpověď poškozené byla podpořena výpovědí svědkyně J. S., která odvážela poškozenou k lékaři. Navíc proti obhajobě stály i závěry znaleckého posudku znalce MUDr. J. H., které obecné soudy vyložily tak, že nejsou v rozporu s tvrzením poškozené, ale naopak její tvrzení o způsobu vzniku zranění podporují. Svědkyně J. S. rovněž uvedla, že věděla o častých konfliktech mezi stěžovatelem a poškozenou. Také ostatní ve věci vyslechnutí svědci vypovídali o vyhrocených vztazích mezi stěžovatelem a poškozenou. Důvodem bylo nadměrné užívání alkoholických nápojů stěžovatelem, což přiznal i on sám. K tvrzení o nepravdivé výpovědi poškozené soud prvního stupně uvedl, že poškozená vypovídala po zákonném poučení pod sankcí trestního postihu pro trestný čin křivé výpovědi a její výpověď, jak je shora uvedeno, nestála osamoceně. Soud prvního stupně, jako nedůvodnou, vyvrátil i námitku stěžovatele o účelovosti výpovědi poškozené, aby se mu pomstila a získala jeho peníze. V tomto směru poukázal na fakt, že v době rozhodování byl již pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, poškozené bylo přiznáno výživné a bodové ohodnocení úrazu, který stěžovatel poškozené způsobil, bylo ohodnoceno pouze na částku 2 400,-- Kč. Na závěr soudy obou stupňů uvedly, že projednávané napadení a ublížení na zdraví poškozené stěžovatelem nebylo poprvé. U Okresního soudu pro Prahu - východ je proti stěžovateli vedeno další trestní řízení pro trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 221 odst. 1 TrZ. Jedná se o opětovné fyzické napadení poškozené stěžovatelem.

Ústavní soud neshledal, že by napadená rozhodnutí obecných soudů porušila stěžovatelem tvrzený y. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu