Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 18/06

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 3, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2005, č. j. -86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 20. 1. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen ""), jímž bylo rozhodnuto o tom, že soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Miroslav Formánek, JUDr. Jana Nováková a JUDr. Pavel Vrcha nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. .

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo, vyplývající z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z d, a to právo na projednání věci nezávislým a nestranným soudem, neboť v jeho věci rozhodovali soudci, jenž měli být z důvodu své podjatosti vyloučeni. Stěžovatel dovozoval, že k vyloučení soudců z projednávání jeho věci postačuje, prokázal-li důvodnou pochybnost o jejich nezávislosti a zejména nestrannosti. Své závěry stěžovatel opřel o argument, že se při rozhodování o podjatosti soudce nejedná pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudce, nýbrž o objektivní úvahu, zda lze vzhledem k okolnostem případu mít za to, že by soudce podjatý být mohl (nález Ústavního soudu

sp. zn.

), dále o argument, že vyloučení soudce z projednání věci nezakládá pouze prokázaná podjatost, nýbrž i pouhá pochybnost o jeho podjatosti (nález Ústavního soudu

sp. zn.

) a rovněž o argument, že z projednání a rozhodnutí věci je vyloučen ten soudce, u něhož se vzhledem k jeho způsobu jednání a chování během řízení vytvořil takový vztah k věci nebo účastníkům, že lze objektivně o jeho nepodjatosti pochybovat (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt proti Belgii, 1970). Stěžovatel uváděl, že v České republice je vyvíjen silný politický a společenský tlak, především ze strany politiků, aby spory, které vede, byly ukončeny určitým způsobem. Dle jeho názoru lze mít důvodnou pochybnost, zda jsou soudci schopni takovému tlaku odolat a rozhodovat nestranně. Pokud jde o soudce krajského soudu, jejichž vyloučení se stěžovatel domáhal, tito neprokázali, že se od vlivu politiků distancují a že nebudou při svém rozhodování politickým tlakem ovlivněni, jedná se proto o soudce podjaté. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil.

II.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možné přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co Ústavní soud napadené rozhodnutí přezkoumal, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v prvé řadě předesílá, že se totožnou problematikou zabýval ve svém usnesení ze dne 8. 2. 2006,

sp. zn.

, a ani nyní nespatřuje důvod se od vysloveného právního názoru odchýlit. v Praze se s námitkami stěžovatele, týkajícími se podjatosti soudců, v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal, když vyložil, z jakého důvodu nelze skutečnosti tvrzené stěžovatelem podřadit pod důvody uvedené v , , ve znění pozdějších předpisů. Pro stručnost tedy lze na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat. Závěry vrchního soudu o tom, že samotnou politickou kampaň a rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nelze považovat za skutečnosti, jež by byly samy o sobě způsobilé ohrozit nezávislost a nestrannost soudního rozhodování, se jeví jako přiléhavé a nevybočují z mezí stanovených pravidly spravedlivého procesu a ústavně zaručených práv. Naopak argumenty, uváděné v citovaných rozhodnutí, na něž stěžovatel ve své ústavní stížnosti odkázal, na stěžovatelem formulované výtky z pohledu kontextuálního bez dalšího nedopadají. Po soudcích lze jen stěží požadovat, aby v souladu s požadavky stěžovatele prokázali, že nebudou ovlivněni politickým tlakem; nadbytečnost takového důkazu vyplývá ze základního ústavního principu fungování soudní moci, jímž je nezávislé a spravedlivé rozhodování, přičemž je zákonnou i morální povinností soudců tento princip dodržovat.

Ústavní soud tedy konstatuje, že neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. 3. 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu