Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 661/05

Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., proti rozhodnutí Magistrátu města Havířov - odboru vnitřních věcí ze dne 9. 11. 2001 č. j. VV/43991/R 1610/01/Dv/01 proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, referátu vnitřních věcí ze dne 23. 1. 2002 č. j. VV-2475/2001, jakož i proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2003 č. j. -33, a dále proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005 č. j. -59, spojené s návrhem na zrušení čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, odst. 2 písm. d) a písm. e), odst. 3, odst. 4 písm. b), čl. 4 odst. 1 odst. 2, odst. 3, a odst. 2, obecně závazné vyhlášky statutárního města Havířov ze dne 8. 11. 2004, vydané pod č. 7/2004, o pravidlech pro pohyb psů na veřejném prostranství, a dále ve věci návrhu stěžovatele na zrušení ust. , na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 12. 2005, se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu města Havířov - odboru vnitřních věcí ze dne 9. 11. 2001 č. j. VV/43991/R 1610/01/Dv/01, rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, referátu vnitřních věcí ze dne 23. 1. 2002 č. j. VV-2475/2001, jakož i rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2003 č. j. -33, a dále rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005 č. j. -59, y a a odst. 3 d (dále jen " "). Dále stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl, aby Ústavní soud zrušil , , odst. 2 písm. d) a písm. e), odst. 3, odst. 4 písm. b), odst. 2, odst. 3, a odst. 2 obecně závazné vyhlášky statutárního města Havířov ze dne 8. 11. 2004, vydané pod č. 7/2004, o pravidlech pro pohyb psů na veřejném prostranství, neboť je stěžovatel přesvědčen, že uvedená ustanovení jsou v rozporu s a odst. 3 y.

Samostatným podáním Ústavnímu soudu doručeným téhož dne stěžovatel Ústavnímu soudu dále navrhl, aby Ústavní soud zrušil ust. , na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, a to pro jeho rozpor s a y.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Dle ust. je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

Dle ust. , lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dotazem na pracovnici Okresního soudu v Ostravě dne 3. 1. 2006 Ústavní soud zjistil, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005 č. j. -59, který je v předmětné věci posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 18. 3. 2005. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 15. 12. 2005, je zřejmé, že byla podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.

Dle ust. se usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, odst. 2 písm. d) a písm. e), odst. 3, odst. 4 písm. b), čl. 4 odst. 1 odst. 2, odst. 3, čl. 5 odst. 1 a odst. 2, obecně závazné vyhlášky statutárního města Havířov ze dne 8. 11. 2004, vydané pod č. 7/2004, o pravidlech pro pohyb psů na veřejném prostranství.

Dle ust. může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Z ustanovení vyplývá, že návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydaného na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části.

Dle ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivého ustanovení podaný spolu s ústavní stížností ( ) má akcesorickou povahu, a je-li ústavní stížnost podle ust. odmítnuta, sdílí tento návrh osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, č. 22).

Jestliže tedy o samotné ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud odmítavým výrokem [ust. ], musí se tento výrok promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ; je-li totiž samotná ústavní stížnost podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její přijetí, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost dle ust. odmítl, návrh na zrušení shora uvedených ustanovení vyhlášky pak Ústavní soud odmítl dle ust. ve spojení s .

III.

Samostatným podáním, Ústavnímu soudu doručeným dne 16. 12. 2005, se dále stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zrušil ust. , na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh na zrušení zákona podle písm. a) y, jsou podle ust. , oprávněny podat osoby v tomto ustanovení uvedené. Podle ust. cit. zákona je oprávněn podat návrh na zrušení zákona ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v .

Dle ustanovení a ust. může fyzická osoba podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení pouze společně s podanou ústavní stížností, nastala-li jejich uplatněním skutečnost, která je předmětem podané ústavní stížnosti.

V předmětné věci se stěžovatel obrátil na Ústavní soud přímo s návrhem na zrušení zákona, aniž by byly splněny podmínky stanovené v ust. a v ust. .

Dle ust. senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jestliže shledá u návrhu podaného podle až 4 nebo podle , nebo důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmena a).

Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele nesplňuje podmínky citované v , resp. , nezbylo Ústavnímu soudu, než jej odmítnout dle ustanovení ve spojení s ust. , jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Vzhledem k tomu, že byl Ústavní soud nucen ze shora uvedených důvodů podanou ústavní stížnost včetně připojených návrhů odmítnout, nevyzýval již stěžovatele k odstranění vad plné moci udělené jím právnímu zástupci k zastupování před Ústavním soudem.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2006

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu