Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 663/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Lidická 47, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 2. 2002, čj. -31, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2002, čj. -42, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, čj. -91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 7. 12. 2005 brojil stěžovatel proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů. Současně požádal o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ") a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Dle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Za takové rozhodnutí, vzhledem k nesprávnému poučení odvolacího soudu, lze v daném případě považovat výše označené usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle , věta první, odmítnuto. Toto rozhodnutí, jak patrno z příloh k ústavní stížnosti, bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno dne 31. 8. 2004. Jestliže nyní projednávanou ústavní stížnost stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 16. 12. 2005, učinil tak po zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti si byl stěžovatel, jak vyplývá z ústavní stížnosti, vědom. Jestliže pak požádal o prominutí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti, nutno odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, dle které nelze tuto lhůtu prodloužit či její promeškání prominout, neboť takový postup kogentní ustanovení neumožňuje (viz usnesení ze dne 16. 11. 1994,

sp. zn.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, usn. č. 21).

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2006