Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 725/05

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. F. M., zastoupeného Mgr. Terezou Landfeldovou, advokátkou, se sídlem Svojsíkova 7, Liberec, proti postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve věci sp. zn. a proti postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ve věci sp. zn. ,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti postupu v záhlaví uvedených obecných soudů, přičemž se domáhá pouze toho, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou spočívajícím v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. a postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec spočívajícím v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. , bylo zasaženo do základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní soud se zaměřil v dané věci zejména na posouzení otázky, zda je k projednání návrhu příslušný.

Relevantní v dané věci je především skutečnost, že stěžovatel se domáhá pouze konstatování, že jeho ústavně zaručená práva byla porušena. Stěžovatel tím nereflektuje odlišnosti v možnosti rozhodování Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR, a Ústavní soud je tak nucen konstatovat, že k rozhodnutí o návrhovém žádání, tak, jak jej stěžovatel formuloval, není příslušný.

Pouhý výrok sám o sobě a bez dalšího, který stěžovatel v petitu ústavní stížnosti (kterým je Ústavní soud vázán) navrhuje, může být vysloven jako samotný jen v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který jako mezinárodní orgán rozhoduje pouze na základě mezinárodního práva, jehož porušení může také konstatovat (nemůže ovšem rušit rozhodnutí vnitrostátních orgánů, která součástí mezinárodního práva přirozeně nejsou). V důsledku toho mají jeho reparační pravomoci nutně toliko satisfakční povahu (formou spravedlivého zadostiučinění). Naproti tomu Ústavní soud ČR se jako vnitrostátní orgán při svém rozhodování řídí právem vnitrostátním, resp. mezinárodním jen v části, jež byla do českého právního řádu inkorporována. Ústavní soud má právní nástroje k tomu, aby mohl dosáhnout restituce vnitrostátních právních poměrů, které existovaly před porušením ústavně garantovaných práv a svobod stěžovatelů. Ve smyslu může zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo příslušnému státnímu orgánu zakázat, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a, je-li to možné, může mu i přikázat, aby obnovil stav před porušením. Ústavní soud však nemá oprávnění pouze konstatovat porušení ústavně garantovaného práva či svobody. Takové rozhodnutí samo o sobě by bez dalšího nebylo navíc ani efektivní, což evidentně reflektoval i zákonodárce, když právě proti průtahům v řízení připouští nyní specifickou obranu cestou , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů.

Nadto, Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že stěžovatel namítá průtahy v řízení, které bylo pravomocně skončeno již v době podání ústavní stížnosti. Přitom v souvislosti se svou judikaturou (srov. např.

a další) i odbornou literaturou (srov. Filip, Höllender, Šimíček: , Komentář, 1. vydání, C.H.Beck, Praha, 2001, str. 296 a násl.) Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností může být napaden pouze aktuální, trvající zásah orgánu veřejné moci a stěžovatel tímto zásahem musí být ještě postižen. V dané věci je přitom zřejmé, že zásah, proti kterému ústavní stížnost směřuje, aktuální již není.

Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3 y a v článku 2 odst. 2 d, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. S ohledem na výše uvedené tedy nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu výrokem svého rozhodnutí pouze deklarovat porušení ústavně garantovaného práva či svobody, aniž by současně nepostupoval podle ustanovení . Ústavní soud proto dospěl k závěru, že k projednání tohoto návrhu není příslušný [ ] ], neboť jeho projednáním by vybočil z mezí, vyplývajících pro něj z citovaných y a y.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2006

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj