Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 662/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 ve věci navrhovatelky M. B., zastoupené JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou se sídlem 130 00 Praha 3, Bořivojova 108, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2003 č. j. -94, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala cestou ústavní stížnosti zrušení výše citovaného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně č. j. -48. Tím jí byla uložena povinnost vyklidit blíže označený byt do 30 dnů od zajištění přístřeší a rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud odmítl s tím, že nebylo dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu přípustné. Vyslovila přesvědčení, že se soudy nezabývaly jejím tvrzením o nezavinění situace, která byla důvodem jejího vyloučení z družstva, Městský soud v Praze, jako soud odvolací, se při svém rozhodování nezabýval ani tím, jaká jí byla v řízení o vyklizení stanovena bytová náhrada - proto se postupem soudu cítí poškozena v právech zajišťujících jí lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a právo na spravedlivý proces, zaručené u, resp. článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [ , odst. 3 a odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. -125 bylo zjištěno, že dovolání stěžovatelky jmenovaný soud dne 28. 7. 2005 odmítl jako nepřípustné s tím, že i když je stěžovatelka odůvodňovala tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu], samotným obsahem dovolání zpochybňovala opodstatněnost vyloučení z družstva a uložení vyklizovací povinnosti bez zajištění bytové náhrady. Bylo tedy konstatováno, že její dovolání směřuje proti soudy zjištěnému skutkovému stavu věci a tedy takové námitky nemohou být z hlediska přípustnosti dovolání dle citovaného ustanovení právně relevantní, nebyl pak ani dán důvod k přezkoumáni rozhodnutí dle obč. soudního řádu a dovolání nemohlo být dovoláním přípustným.

S ohledem na citovaná zjištění ústavní stížnost, podaná k doručení dne 17. 12. 2005 a napadající rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. -94 ze dne 30. 1. 2003, je ústavní stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené, když počátek jejího běhu nelze odvozovat ode dne doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005 - rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně tvrzeného práva poskytuje - odmítavé rozhodnutí Nejvyššího soudu (proti němuž ústavní stížnost ani nesměřuje) nebylo vydáno v závislosti na jeho uvážení, jak to má na mysli , ve znění pozdějších předpisů, ale z důvodů obsažených v odůvodnění jeho rozhodnutí, jak jsou shora konstatovány.

Pro výše uvedené byl návrh odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006