Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 677/05

Ústavní soud rozhodl dne 23. 1. 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele Y. A., zastoupeného JUDr. Alenou Lasotovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2005, č. j. -51, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2004, č. j. -20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 19. 10. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen " ") ze dne 27. 1. 2004, č. j. -20, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 16. 9. 2003, č.j. OAM-4399/VL-20-17-2003, e. č. V044362, o neudělení azylu. Stěžovatel rovněž požadoval zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2005, č. j. -51, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí krajského soudu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že byl usnesením krajského soudu ze dne 16. 9. 2003, č. j. -17, vyzván, aby dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odstranil vady žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 16. 9. 2003, č.j. OAM-4399/VL-20-17-2003, e. č. V044362, tak, aby z ní bylo patrno, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů jsou napadené výroky považovány stěžovatelem za nezákonné či nicotné. Stěžovatel vady podání ve stanovené desetidenní lhůtě neodstranil, neboť český jazyk není jeho mateřským jazykem a v důsledku toho chybně pochopil obsah usnesení krajského soudu tak, že bude do deseti dnů soudem předvolán za účelem doplnění a opravení žaloby. následně vzhledem k nečinnosti stěžovatele usnesením ze dne 27. 1. 2004, č. j. -20, jeho žalobu odmítl. Kasační stížnost, jíž stěžovatel proti usnesení krajského soudu podal, byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta s odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s , dle nějž soud ustanoví účastníku řízení tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Jelikož žaloba byla sepsána v českém jazyce a stěžovatel nedal nikterak najevo, že český jazyk neovládá, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že potřeba ustanovit stěžovateli tlumočníka v řízení najevo nevyšla.

V postupu obecných soudů stěžovatel spatřoval porušení ústavně zaručeného práva na pomoc tlumočníka ve smyslu d (dále jen " ") a ústavního principu rovnosti účastníků řízení ve smyslu y a y. V důsledku porušení výše uvedených práv stěžovatele se již obecné soudy nemohly meritorně zabývat důvody, které stěžovatele vedly k opuštění jeho vlasti, a skutečností, že stěžovatel již 3 roky udržuje vážnou známost, hodlá se oženit a založit rodinu. Stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že takto bylo zasaženo i do jeho ústavně zaručeného práva na soukromý a rodinný život ve smyslu y.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k jejímu věcnému posouzení. Poté, co Ústavní soud napadená rozhodnutí přezkoumal, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že smyslem ustanovení y je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl znevýhodněn a mohl komunikovat se soudem v jazyce, kterému rozumí a kterým hovoří. Je však na účastníku řízení, aby prohlásil, že jazyku, z něhož má být tlumočeno, nerozumí či že v něm není schopen mluvit (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

a

, dosud nepublikovány). Dle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. (dostupné na www.judikatura.cz), základní právo garantované d nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak; to ovšem nevylučuje, aby zákonná úprava poskytla vyšší standard. Zákonná právní úprava, resp. ve spojení s , váže ustanovení tlumočníka na podmínku, aby taková potřeba vyšla v řízení najevo, což se, jak správně dovodil Nejvyšší správní soud, v případě stěžovatele nestalo. Stěžovatel v žalobě neuvedl, že neovládá český jazyk, ani neučinil jiný úkon, z nějž by bylo možno dovodit, že jazyku, v němž je s ním komunikováno, nerozumí. Za těchto okolností nutno konstatovat, že ústavně zaručené právo stěžovatele na pomoc tlumočníka v řízení před porušeno nebylo.

Co se týče principu rovnosti účastníků řízení ve smyslu y a y, stěžovatel neuvedl, v čem konkrétně spatřuje porušení těchto ustanovení a ani Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o neoprávněném zásahu do ústavně zaručených práv. Je možno pouze dovozovat, že stěžovatel sdílí právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2005,

sp. zn.

, v němž Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že "tam, kde existuje pochybnost o tom, zda je účastník řízení s ohledem na své jazykové znalosti schopen adekvátně reagovat na výzvu soudu ke splnění procesních povinností nebo uplatnění procesních práv v českém jazyce (nebo na ni v důsledku téhož nereaguje vůbec), je třeba úkon soudu provést rovněž v jazyce, kterému účastník řízení rozumí, anebo mu ustanovit tlumočníka. V opačném případě není zajištěna ústavním pořádkem i zákonem definovaná rovnost účastníků řízení". Tento právní názor byl ovšem překonán výše uvedeným stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. , na něž lze v dalším pro stručnost odkázat.

Pokud jde o argumenty, týkající se rodinného života stěžovatele, resp. okolností, pro něž žádal o azyl, nutno konstatovat, že sám stěžovatel svou procesní nečinností znemožnil meritorní projednání věci obecnými soudy, tuto skutečnost tedy nelze považovat za neoprávněný zásah do jeho ústavně zaručených práv.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout dle jako zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 1. 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně senátu