Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 66/05

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 26. 1. 2006

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti D. T. T. proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 5. 11. 2004 č. j. 2 Zt 159/2004-267 a proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. , jimiž byla stěžovatelka ponechána ve vazbě.

I. Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. porušil ústavně zaručené právo stěžovatelky zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2005, napadla stěžovatelka usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 5. 11. 2004 č. j. 2 Zt 159/2004-267 (dále jen "usnesení státního zastupitelství"), kterým byla dle § 71 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") ponechána ve vazbě. Rovněž napadla usnesení Okresního soudu v Chebu (dále jen "okresní soud") ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. (dále jen "usnesení okresního soudu"), kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení státního zastupitelství.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ani jedno z napadených rozhodnutí nebylo vydáno po jejím slyšení, v jehož rámci by se mohla za přítomnosti svého právního zástupce vyjádřit ke konkrétním důvodům vazby. Stěžovatelka poukazuje na to, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "Úmluva") a judikatury Evropského soudu pro lidská práva je třeba při rozhodování o pokračování omezení osobní svobody zajistit slyšení dotčené osoby.

Stěžovatelka s odkazem na uvedené navrhla, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil. Rovněž navrhla, aby Ústavní soud, vzhledem k tomu, že je stíhána vazebně, postupoval podle o Ústavním soudu (dále jen " ").

II.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřilo státní zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedlo, že rozhodovalo bez slyšení stěžovatelky, neboť se nejednalo o soudcovské rozhodnutí.

Ústavní soud vyzval jako účastníka řízení k vyjádření i okresní soud. Ten však svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužil, pouze Ústavnímu soudu sdělil, že souhlasí s upuštěním od případného ústního jednání v předmětné věci.

III.

Ústavní soud si za účelem ověření pravdivosti skutkových tvrzení stěžovatelky a posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis okresního soudu sp. zn. (dále jen "spis okresního soudu"). Na základě tohoto spisu Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že ústavně zaručené právo stěžovatelky bylo porušeno.

Ve vztahu k "přezkumu" prováděnému státním zastupitelstvím nutno uvést, že za přezkum ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy lze považovat pouze přezkum provedený soudním orgánem, nebo alespoň orgánem, který má shodné institucionální rysy jako soud. Mezi institucionální rysy vyžadované u subjektu přezkoumávajícího oprávněnost zbavení svobody patří nestrannost a nezávislost. Tyto rysy státní zástupce nesplňuje, a to jak z hlediska svého osobního statutu, tak z hlediska svého procesního postavení v trestním řízení (viz nález Ústavního soudu

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, http://www.usoud.cz). Proto je ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí státního zastupitelství neopodstatněná ve smyslu , o Ústavním soudu.

Ústavní soud však musí přisvědčit námitce stěžovatelky, pokud jde o absenci ústního slyšení před okresním soudem. Ústavní soud již v minulosti mnohokrát konstatoval, že právo obviněného být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby, patří mezi základní institucionální záruky spravedlnosti řízení o pokračování či skončení omezení osobní svobody [viz např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

(nepublikováno)]. Svůj názor, pokud jde o rozhodování soudu o stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby, pak Ústavní soud precizoval ve svém nálezu

sp. zn.

; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, vyhlášen pod č. 239/2005 Sb., (http://www.usoud.cz), ve kterém shledal, že "podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby". V podrobnostech Ústavní soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění citovaného nálezu

.

Jak vyplývá ze spisu okresního soudu, okresní soud rozhodoval o stížnosti stěžovatelky proti usnesení státního zastupitelství bez jejího slyšení. S odkazem na nález

sp. zn.

Ústavní soud shledává, že absencí osobního slyšení bylo v tomto případě porušeno právo stěžovatelky zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud také konstatuje, že, jak si ověřil dotazem na státním zastupitelství a jak také vyplývá ze spisu okresního soudu, stěžovatelka byla z vazby v mezidobí po podání ústavní stížnosti již propuštěna. Proto chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatelky a tím ztratila ústavní stížnost pokud jde o zrušení usnesení okresního soudu a propuštění z vazby své opodstatnění (srovnej nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 105, http://www.usoud.cz).

IV.

V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatelka požádala, aby, vzhledem k tomu že věc je naléhavá, byl zvolen postup podle . Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku v řízení postupoval tak, aby věc stěžovatelky byla projednána co nejrychleji.

Podle ustanovení o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že státní zastupitelství a okresní soud daly souhlas s upuštěním od ústního jednání a stěžovatelka se k výzvě Ústavního soudu, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ač byla poučena, že pokud tak neučiní, bude její souhlas ve smyslu předpokládán, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od něj v předmětné věci upuštěno.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání ústavní stížnosti podle zčásti vyhověl tak, že konstatoval porušení základních práv stěžovatelky a ve zbytku ji odmítl.