Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 473/04

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké - ze dne 11. května 2005

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti P. J. proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 7. 2004 č. j. -21 a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 22. 6. 2004 č. j. 2 Zt 206/2004-174, kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby stěžovatele.

I. Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 1. 7. 2004 č. j. -21 porušil ústavně zaručená práva stěžovatele zakotvená v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 2. 8. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 22. 6. 2004 č. j. 2 Zt 206/2004-174, kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby, a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 7. 2004 č. j. -21, kterým byla jeho stížnost proti usnesení státního zástupce zamítnuta. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a d (dále jen " ").

Stěžovatel konkrétně namítal, že nebyl slyšen státním zástupcem předtím, než bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby, a tato námitka byla v řízení o jeho stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce soudem naprosto pominuta. Dále odkázal na nález

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, str. 397).

Ústavní soud nejprve řízení podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s přerušil. Důvodem bylo, že při posuzování věcně podobné ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 104) II. senát Ústavního soudu svého oprávnění podle a navrhl plénu Ústavního soudu zrušení § 242 odst. 2 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") v souvislosti s přezkumem rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby. Nálezem ze dne 22. 3. 2004

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 60, str. 647; vyhlášen pod č. 239/2005 Sb.) zrušil Ústavní soud ustanovení § 242 odst. 2 tr. ř. a současně závazně vyslovil, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Na důvody tohoto rozhodnutí Ústavní soud pro stručnost odkazuje.

Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.

Okresní soud v Mostě uvedl, že stěžovatel nebyl slyšen, protože to platná právní úprava neumožňuje. Přitom uvedený postup byl ex post schválen i nadřízeným Krajským soudem v Ústí nad Labem. K vyjádření byl připojen dopis JUDr. D. Š., místopředsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, JUDr. H., místopředsedkyni Okresního soudu v Mostě. V něm se uvádí, že s ohledem na nález Ústavního soudu [

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, str. 397)] se doporučuje po podání obžaloby vyslechnout obviněného před rozhodnutím o vazbě a v přípravném řízení zachovat dosavadní stav.

Okresní státní zastupitelství v Mostě s ohledem na závěry výše citovaného nálezu

sp. zn.

uvedlo, že rozhodování státního zástupce o dalším trvání vazby není kontradiktorním řízením a státní zástupce není ani soudním orgánem, ani orgánem s přibližně shodnými institucionálními rysy. Proto tím, že stěžovatel nebyl před rozhodnutím státního zástupce o dalším trvání vazby slyšen, nemohlo dojít k zásahu do základních práv.

Z vyžádaného spisu Okresního státního zastupitelství v Mostě sp. zn. 2 Zt 206/2004, spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. , jakož i listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je společně s M. G., L. B., J. Z., P. S., D. H. T., H. L. N., V. H. H. a P. S. stíhán pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona (dále jen "tr. z.") a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 a 2 písm. b) a c) tr. z. V tomto trestním řízení byl usnesením soudkyně Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 3. 2004 č. j. -20 vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. Stěžovatelova stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2004 č. j. -52. Napadeným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě ze dne 22. 6. 2004 č. j. 2 Zt 206/2004-174 bylo rozhodnuto, že se stěžovatel a další vazebně stíhaní obvinění ponechávají ve vazbě. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, v níž nesouhlasil s důvodností vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. a namítl, že v souvislosti s prodloužením vazby nebyl vyslechnut. O této stížnosti bylo rozhodnuto napadeným usnesením soudkyně Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 7. 2004 č. j. -21.

Dotazem na Okresní soud v Mostě bylo zjištěno, že ve věci stěžovatele byla 26. 10. 2004 podána obžaloba a stěžovatel byl při hlavním líčení konaném 26. 11. 2004 propuštěn z vazby na svobodu, neboť soud dovodil zánik vazebních důvodů.

Jak již bylo shora uvedeno, v citovaném nálezu

sp. zn.

byl vysloven závazný právní závěr, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby. Ústavní soud v tomto rozhodnutí jako obiter dictum uvedl, že pokud o přezkumu rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby rozhoduje samosoudce, není žádná forma řízení zákonem stanovena, a proto v přímé aplikaci Úmluvy vůbec nic nebrání. V tomto případě, stejně jako i v jiných případech chybějící zákonné úpravy, má samosoudce ústavní povinnost dotvořit právo. V nálezu

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, nález č. 42, str. 359) pak bylo konstatováno, že nedostatek výslovné právní úpravy nemůže při existenci norem nejvyšší právní síly obstát jako důvod pro porušení základních práv.

Proto pokud v posuzovaném případě bylo o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby rozhodnuto soudem s ohledem na chybějící právní úpravu jednoduchého práva bez jeho slyšení, došlo tím k porušení základních práv stěžovatele podle Úmluvy a y. Ústavní soud proto části ústavní stížnosti, v níž bylo požadováno konstatování porušení základních práv stěžovatele způsobených soudem, podle vyhověl. V části ústavní stížnosti požadující zrušení napadeného usnesení Okresního soudu v Mostě Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl podle ustanovení , neboť v mezidobí byl stěžovatel propuštěn z vazby [srov. nález

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 92, str. 3)]. Protože zde chybí možnost bezprostředního a přítomného zásahu Ústavního soudu, který by mohl mít vliv na situaci stěžovatele, ztratila ústavní stížnost v této části své opodstatnění.

Ve vztahu k "přezkumu" prováděnému státním zástupcem nutno poznamenat, že za přezkum ve smyslu čl. 5 odst. 4 Úmluvy lze považovat pouze přezkum provedený soudním orgánem nebo alespoň orgánem, který má shodné institucionální rysy jako soud. Mezi institucionální rysy vyžadované u subjektu přezkoumávajícího oprávněnost zbavení svobody patří nestrannost a nezávislost. Tyto rysy státní zástupce nesplňuje, a to jak z hlediska svého osobního statusu, tak z hlediska svého procesního postavení v trestním řízení [viz nález

sp. zn.

(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, nález č. 41, str. 397)]. Proto je ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí státního zástupce zjevně neopodstatněná.

O ústavní stížnosti bylo v souladu s rozhodnuto bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci a účastníci řízení s tím souhlasili.