Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 549/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. I. M., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kloudou, advokátem v Praze 6, Dejvická 46, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001, sp. zn. , usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 8. dubna 2005, sp. zn. 1 Zt 16/2002, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. května 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 24. 10. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001 (), usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 8. dubna 2005 (1 Zt 16/2002-55) a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. května 2005 (KZT 907/2005-14). Stěžovatel tvrdil, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s a d, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropské sociální charty.

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001 () bylo podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 13. března 2001 (KZV 183/2000-31), kterým byl zajištěn nárok stěžovatele (vystupoval v pozici poškozeného) na majetku Ing. K. N. a Ing. J. D..

Napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. května 2005 (KZT 907/2005-14) byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatele (vystupoval v pozici poškozeného) proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 8. dubna 2005 (1 Zt 16/2002-55), jímž bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání proti obv. J. H., Ing. J. D. a Ing. K. N., a to pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin podvodu [§ 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) tr. zák.], kterého se měli dopustit obvinění jako členové představenstva firmy Resid, a. s., tím, že ačkoliv se stěžovatelem uzavřeli dne 4. ledna 1995 smlouvu o uzavření budoucí smlouvy o převodu vlastnictví bytu v Praze 5, od smlouvy odstoupili a stěžovateli poskytnuté zálohy nevrátili, čímž mu způsobili škodu ve výši 1 917 580,- Kč.

Ústavní stížnost je opožděná.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 24. října 2005, vzhledem k datu vydání napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2001 (), proti němuž není stížnost přípustná, je podána zjevně opožděně.

Obdobné lze konstatovat i ve vztahu k napadenému usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 31. května 2005 (KZT 907/2005-14), jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 8. dubna 2005 (1 Zt 16/2002-55). Z ústavní stížnosti vyplývá, že označené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze bylo stěžovateli doručeno nejpozději dne 14. července 2005, kdy podal podnět k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jímž se stěžovatel domáhal přezkumu předmětného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, přičemž - jak ostatně vyplývá i z poučení v tomto usnesení - proti němu není stížnost přípustná (§ 141 odst. 2 tr. ř.). Sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ve formě dopisu (nikoliv rozhodnutí), které nelze proto považovat za rozhodnutí o posledním opravném prostředku a ani za pravomocné rozhodnutí, opatření ani jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu , kterým by mohlo být porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda, bylo stěžovateli, dle jeho sdělení v ústavní stížnosti, doručeno dne 25. srpna 2005 a od tohoto data odvíjí stěžovatel lhůtu pro podání ústavní stížnosti podle . Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 24. října 2005 a napadené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze stěžovateli doručeno nejpozději dne 14. července 2005, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně ve vztahu k napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, neboť 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula nejpozději v pondělí dne 12. září 2005.

Pro úplnost Ústavní soud odkazuje na svoji konstantní judikaturu (k tomu srov. např. usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7., usn. č. 5, Praha 1997, a usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 14., usn. č. 29, Praha 2000), podle které neexistuje ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Z a d lze totiž dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Již proto usnesením o zastavení trestního stíhání a následným potvrzením tohoto rozhodnutí, ani usnesením o zajištění nároku stěžovatele, resp. zrušením tohoto zajištění, nemohlo dojít k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu.

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost stěžovatele pro opožděnost odmítl [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2006