Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 384/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. S. Trading, s. r. o., se sídlem Praha 10, Pražská 16/810, zastoupené JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem v Moravské Ostravě, Masná 8, směřující proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala toho, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Ostravě, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje časový průběh jednání ve věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. od podání žaloby až do současnosti. Tvrdí, že podala stížnost na průtahy v řízení Okresnímu soudu v Ostravě dne 9. srpna 2004; tato stížnost byla adresována předsedovi Okresního soudu v Ostravě. Dne 25. října 2004 podala stěžovatelka urgenci této stížnosti. Současně dne 25. října 2004 podala Okresnímu soudu v Ostravě návrh na určení lhůty podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Návrh stěžovatelky na určení lhůty byl okresním soudem postoupen k rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, který usnesením ze dne 10. listopadu 2004 (56 UL 1/2004-248) návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesních úkonů ve věci vedené pod sp. zn. , spočívající v nařízení jednání a ve skončení řízení Okresním soudem v Ostravě, v celém rozsahu zamítl. Stěžovatelka dále svou argumentaci v ústavní stížností rozvádí a rovněž poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, týkající se průtahů v řízení.

Za takto popsaného stavu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podaná opožděně a zčásti je nepřípustná.

Opožděnou byla shledána ústavní stížnost v té části, kterou brojila stěžovatelka proti průtahům před podáním návrhu na určení lhůty podle zákona o soudech a soudcích. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost byla podána stěžovatelkou k poštovní přepravě dne 22. července 2005, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání ( ) zjevně opožděně ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2004 (56 UL 1/2004-248), které stěžovatelka dle doručenky převzala dne 15. listopadu 2004. Toto usnesení je přitom nutno považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (k tomu srov. např. usnesení ve věcech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

).

Jako nepřípustnou byla ústavní stížnost shledána v té části, kterou brojila stěžovatelka proti průtahům po podání návrhu na určení lhůty. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, na její podání - první označené jako sdělení o změně právního zastoupení ze dne 7. 6. 2005 (č. l. 324) a druhé označené jako návrh na nařízení jednání v dané věci ze dne 30. 6. 2005 (č. l. 330) - okresní soud nikterak nereagoval. Z jejich obsahu je zřejmé, že nejde o návrh podle zákona o soudech a soudcích. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. a obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka podala další návrh podle zákona o soudech a soudcích. Nevyčerpala tedy všechny procesní prostředky, jež měla ze zákona k dispozici. Přitom vyčerpání tohoto prostředku je nutné před podáním ústavní stížnosti požadovat, neboť nelze vyloučit, že krajský soud stanoví okresnímu soudu lhůtu k nařízení jednání, jelikož od podání prvního návrhu došlo ke změně skutkových okolností, na jejichž základě by krajský soud rozhodoval. Pro úplnost se sluší dodat, že podmínky pro použití v dané věci shledány nebyly.

Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítl [ , e) ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2006