Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 550/05

Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Hany Neštické, správkyně konkursní podstaty úpadce KOPPREA-INVEST a. s., IČ: 61858072, se sídlem Ječná 1, 120 00 Praha 2, právně zastoupené JUDr. Josefem Neštickým, advokátem AK se sídlem Ječná 1, 120 00 Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. -159, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve výrocích o nákladech řízení, za účasti 1) Nejvyššího soudu ČR, a 2) Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, t a k t o:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 10. 2005, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. -159, jakož i rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119, a to pro porušení d (dále jen ""), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Pokud by Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro zrušení napadených rozsudků, avšak souhlasil se závěry stěžovatelky ohledně výroků napadených rozhodnutí o nákladech řízení, stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. -159, ve výroku pod bodem III. rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení, jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119 v části, kterou bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit částku 277 700,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") odložil vykonatelnost rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2005 č. j. -159, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119, vždy ve výroku, podle kterého je stěžovatelka povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 31 885,- Kč a 277 700,- Kč.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119, Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 4. 3. 2004 č. j. -97 tak, že žalobu žalobkyně H. N., správkyně konkursní podstaty úpadce KOPPREA - INVEST, a. s., se sídlem v Praze 2 (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") o zaplacení 2 141 084,- Kč s příslušenstvím zamítl a neuložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek a dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím 277 700,- Kč. Uvedený rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 27. 7. 2005 č. j. -159 tak, že dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119, o nákladech řízení podle ust. a (dále jen "") jako nepřípustné odmítl (výrok pod bodem I. rozsudku). Ve zbývající části Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně zamítl a rozhodl dále o nákladech dovolacího řízení (výroky pod body II. a III. rozsudku).

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost .

Dle ust. jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

Dle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Jak výše uvedeno, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle ust. a , odmítl, když dospěl k závěru, že dovolání v této části není přípustné. Z uvedeného vyplývá, že dovolání v části směřující proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze o nákladech řízení nebylo procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval a lhůta k podání ústavní stížnosti proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze o nákladech řízení počala běžet již od doručení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze. Vzhledem k době, která uplynula od doručení rozsudku Krajského soudu v Praze, je zřejmé, že ústavní stížnost - pokud je jí napadán rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119 ve výroku o nákladech řízení, byla stěžovatelkou podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání, a je tedy opožděná.

Dle ust. se návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

III.

Poté, co Ústavní soud ověřil, že ve zbývající části ústavní stížnost splňuje zákonem stanovené náležitosti, přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku, kterým byla žaloba o zaplacení 2 141 084,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ČR z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces dle y a Úmluvy, které spatřuje v tom, že odvolací soud i dovolací soud předmětnou věc nesprávně právně posoudily a jejich rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem. Stěžovatelka považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva byla ze strany úpadce splněna jen částečně, a proto jsou dány důvody k odstoupení dle ust. , o konkursu a vyrovnání, a stěžovatelka nepovažuje za správný ani závěr dovolacího soudu, že úpadci nevznikl nárok na zaplacení kupní ceny, protože nebyla splněna podmínka, na kterou byl vznik takového nároku vázán.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud tedy neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo, zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními , respektují příslušná procesní ustanovení upravující základní zásady soudního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Z obecného pohledu si pak je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z y, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud v předmětné věci neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2004 č. j. -119 ve výroku o nákladech řízení, podle ust. , odmítl jako opožděnou, ve zbývající části Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení , odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Za dané procesní situace, kdy Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení, se již samostatně nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí v jejich výrocích týkajících se nákladů řízení.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2005

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu Ústavního soudu