Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 548/05

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele P. M., zastoupeného JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem Škroupova 719, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2005 sp. zn. , usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. srpna 2005 sp. zn. , usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2005 sp. zn. a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. srpna 2005 sp. zn. 2 KZv 17/2005 ve spojení s unesením ze dne 4. srpna 2005 sp. zn. 2 KZv 17/2005, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel je vazebně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu ve smyslu § 8 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. Usneseními obecných soudů uvedenými v záhlaví na prvém a druhém místě byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu (§ 72 odst. 3 tr. řádu). Tamtéž dále označenými usneseními bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě [§ 71 odst. 4, § 73b odst. 2, § 146a odst. 1 písm. a), § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu]. Předmětná rozhodnutí napadl stěžovatel ústavní stížností s poukazem na to, že měl být slyšen jak ke stížnosti o ponechání ve vazbě, tak i ke své žádosti o propuštění z vazby, když tato, jak uvedl, je aktivním úkonem obviněného, "ve kterém na rozdíl od stížnosti často uvádí skutečnosti či důkazy nové". Vyslechnut měl být dle jeho názoru i před prvostupňovým rozhodnutím (státního zástupce) o ponechání ve vazbě. Konečně v rámci stížnostních bodů stěžovatel namítl, že soudy nevzaly v potaz nabídku převzetí záruky, přičemž pro tyto důvody je přesvědčen o tom, že postupem shora označených orgánů veřejné moci došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v , 5, , d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se posléze domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil, a to při současném postupu ve smyslu

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud konstatoval ve své judikatuře, trestní řád neobsahuje ustanovení, z nějž by bylo možné dovodit právo obviněného, aby byl při rozhodování stran žádosti o propuštění z vazby podle § 72 odst. 3 tr. řádu vyslechnut, přesto však nelze takový požadavek z pohledu ústavně zaručených základních práv paušálně odmítat (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

).

Vycházeje z uvedeného, nutno zdůraznit, že z obsahu odůvodnění stěžovatelem napadených usnesení, jakož ani z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a takto ani jeho stížnosti do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. srpna 2005 sp. zn. (č. l. 4 spisu obecného soudu) nepodává se, že by vznesl kvalifikovaný požadavek na osobní slyšení před soudem, tj. požadavek obsahující uvedení skutečností majících pro předmětné rozhodnutí soudu význam a jež by nebylo lze objasnit jinak, než osobním slyšením, které by takto případně mohlo do věci vnést nové skutečnosti, pro rozhodování soudu relevantní (srov. v podrobnostech nález ve věci

sp. zn.

; shodně kupř. i nepublikovaná usnesení ve věci

sp. zn.

ze dne 8. února 2005,

ze dne 15. února 2005,

ze dne 26. dubna 2005). Ostatně uplatnění takového kvalifikovaného požadavku na osobní slyšení stěžovatel netvrdí ani v naraci ústavní stížnosti. Postup obecných soudů tudíž vzhledem k řečenému nevykazuje v daném ohledu prvky svévole a nekonání (samostatného) osobního slyšení stěžovatele se v kontextu uvedeného nevymyká intencím judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo poukázáno.

Pokud se potom ex lege postulovaného periodického rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě týče, z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. je patrno, že před rozhodováním o stížnosti do rozhodnutí o ponechání ve vazbě byl stěžovatel osobně slyšen (č. l. 6, 7 spisu obecného soudu), čímž soud dostál požadavkům kladeným na rozhodování o ponechání ve vazbě z pohledu ústavně zaručených základních práv, a to ve shodě se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

, z nichž rovněž vyplývá, že osobní slyšení takto není garantováno před rozhodnutím státního zástupce, nýbrž toliko před rozhodnutím soudu o stížnosti proti němu směřující (shodně dnes již ustálená a dostatečně stabilizovaná judikatura Ústavního soudu, kupř. nálezy ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Z těchto důvodů, když předmětná rozhodnutí byla shledána řádně odůvodněnými (§ 134 odst. 2 tr. řádu) a stran námitky týkající se převzetí záruky se v nejobecnější rovině dodává, že na její akceptaci soudem není právní nárok ( tr. řádu), byla ústavní stížnost pod aspektem uvedených okolností posouzena jako zjevně neopodstatněná a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ní posléze rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2005