Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 431/05

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. et Mgr.Václavem Sládkem, advokátem Advokátní kanceláře v Praha, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 9. 2004, č.j. -208 (ve znění opravného usnesení ze dne 3. 2. 2005, č. j. -290) a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005, č.j. -296,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, y ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo ve sporu vedeném žalobcem L. B., na jehož straně vystupoval jako vedlejší účastník ve smyslu , rozhodnuto o přiznání odměny soudní znalkyni za vypracování znaleckého posudku. Rovněž požaduje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvého stupně k odvolání žalobce potvrzeno.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce, uplatněnými v odvolání, odůvodňujícími snížení odměny znalkyni, resp. její nepřiznání a nepřihlédl k námitce žalobce o podjatosti soudní znalkyně. (Dodává, že proti rozhodnutím týkajícím se námitky podjatosti podal jak žalobce, tak stěžovatel další ústavní stížnost.)

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

Stěžovatel v řízení u obecných soudů vystupoval v pozici vedlejšího účastníka na straně žalobce. Z ust. obč.zák. vyplývá, že vedlejší účastník má v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník řízení. Má tedy oprávnění učinit procesně závazná podání v příslušném řízení, tzn. včetně odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost ( vedlejšímu účastníku pouze neumožňuje podat dovolání).

V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje - ve smyslu uvedených ustanovení - považovat odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o určení odměny soudnímu znalci. Z obsahu ústavní stížnosti i připojených usnesení je však zřejmé, že stěžovatel odvolání nepodal a argumentace ústavní stížnosti se vztahuje pouze k odůvodnění rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno odvolání žalobce. (Ústavní soud pro úplnost dodává, že ústavní stížnost podaná proti napadenému rozhodnutí přímo žalobcem byla usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2005, sp.zn.

odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.)

Za této situace, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2005

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj