Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 369/05

Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Perglem, advokátem v Litvínově 1, Žižkova 480, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak podána v souladu se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadl stěžovatel pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005 (-72) a tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu ( a d).

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005 (-72) byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. října 2004 (-56) ve výroku o nákladech řízení. Současně jím bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Označeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 zamítl soud I. stupně žalobu stěžovatele (vystupoval v procesním postavení žalobce v řízení před obecnými soudy) o zaplacení částky 1 092 000,- Kč s přísl. a dále rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit žalované (NOCC a. s.) na nákladech řízení částku 163 830,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že obecný soud nevyhodnotil důkazy v souladu se zákonem. Stěžovatel svým jednáním nezavinil neúspěch ve věci, rozhodnutí o nákladech řízení proto nemá oporu v zákoně a je v rozporu s dobrými mravy. Obecné soudy v dané věci aplikovaly ust. , opomněly však vyložit stejným způsobem ust. . Stěžovatel proto navrhl zrušit napadené usnesení Městského soudu v Praze, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel napadl odvoláním rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, jak je vpředu označen, pouze v části týkající se nákladů řízení. Soud I. stupně podle názoru odvolacího soudu zcela správně rozhodl o náhradě nákladů podle úspěchu žalované v řízení. Poukázal přitom na znění , dle kterého účastníku, jenž měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dále odvolací soud v odůvodnění svého (napadeného) usnesení konstatoval, že v daném případě nejsou dány důvody hodné mimořádného zřetele, pro které by neměla být náhrada nákladů úspěšnému účastníku přiznána ( ). Současně se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vypořádal s námitkou stěžovatele týkající se nepoužití ust. .

Odvolací soud tedy při projednání odvolání postupoval v souladu s procesním předpisem (). Jeho právní názor o nákladech řízení byl přijat na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci a v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci ( a y ČR). Za situace, kdy se odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení rovněž ústavně konformním způsobem vypořádal se všemi tvrzeními stěžovatele v odvolání (, ), nelze mu pod aspektem ochrany ústavnosti (y ČR) nic vytknout.

Stěžovatele se sluší upozornit na to, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů; proto mu nepřísluší v daných souvislostech přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecného soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval.

Nadto je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s konstantní rozhodovací praxí Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 13., č. 50, Praha 2000), dle které má účastník řízení právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou. Toto právo je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu d.

Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud, že by napadeným usnesením Městského soudu v Praze došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005