Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 459/05

Ústavní soud rozhodl dne 28. 11. 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatele D. M., zastoupeného JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekárenská 12, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2005, č. j. -289, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 8. 8. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž byla navýšena částka, kterou je stěžovatel povinen přispívat na výživu svého nezletilého syna, D. D.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem a s jeho následnými závěry o majetkových poměrech stěžovatele a odůvodněných potřebách nezletilého. Odvolací soud dle názoru stěžovatele nepřihlížel k důkazům, které stěžovatel předložil, ani se nevypořádal s námitkami, které vznesl, naopak akceptoval důkazně nepodložená tvrzení matky nezletilého, H. D., jež byla nadto v průběhu řízení vyvrácena. Odvolací soud chybně posuzoval majetkové poměry stěžovatele dle ekonomické situace firmy, v níž má stěžovatel minoritní podíl. Takový postup by byl namístě tehdy, jestliže by stěžovatel byl podnikatelem, nikoliv tehdy, když je stěžovatel ve firmě zaměstnán a pobírá příjem ze závislé činnosti. Příjmy stěžovatele, z nichž odvolací soud vycházel při stanovení výše výživného, neodpovídaly skutečnosti, neboť soud stanovil jejich výši na základě vlastní úvahy, aniž by pro to existovala opora v soudním spisu. Pokud jde o odůvodněné potřeby nezletilého, odvolací soud pominul námitky stěžovatele, týkající se rozsahu aktivit nezletilého, a jeho úvahy ohledně prospěšnosti zájmové činnosti se jevily jako neobjektivní. Dle přesvědčení stěžovatele bylo chybnou aplikací , 153, 154 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a až 39, 85a, 86, 87 a 96 , o rodině, ve znění pozdějších předpisů, porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ").

II.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti, stanovené , vyzval tedy účastníky řízení, aby se k jejímu obsahu vyjádřili. Krajský soud v Brně v souvislosti s ústavní stížností odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, matka nezletilého v postavení vedlejší účastnice řízení své vyjádření neposkytla. S ohledem na skutečnost, že vyjádření Krajského soudu v Brně neobsahovalo žádná nová tvrzení, způsobilá ovlivnit rozhodování Ústavního soudu, nebylo zasláno stěžovateli na vědomí.

Za účelem věcného přezkumu ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. , z nějž vyplynulo, že rozsah vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilému byl do doby vydání napadeného rozhodnutí upraven dohodou rodičů z roku 1997, dle níž byl nezletilý svěřen do výchovy matky, a stěžovatel se zavázal na jeho výživu přispívat částkou 1 500 Kč měsíčně. Dne 17. 6. 2003 podala matka nezletilého u Městského soudu v Brně návrh, aby byla tato částka zvýšena. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 6. 2004, č. j. -131, návrhu vedlejší účastnice vyhověl a navýšil výživné na částku 2 200 Kč měsíčně, a to od 1. 1. 2003 s odůvodněním, že se v souvislosti s nástupem nezletilého na základní školu zvýšily jeho potřeby. Krajský soud v Brně pak k odvolání vedlejší účastnice svým rozsudkem ze dne 24. 5. 2005, č. j. -289, výživné dále zvýšil, a to pro dobu od 1. 4. 2001 do 31. 1. 2003 na částku 2.500 Kč měsíčně, pro dobu od 1. 2. 2003 do 31. 8. 2003 na částku 7.000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2003 do budoucna na částku 7.500 Kč měsíčně. Odvolací soud vycházel při stanovení výše výživného z obvyklého příjmu manažerů zaměstnaných ve firmách obdobného typu jako je ta, v níž pracuje stěžovatel, neboť neuvěřil tvrzení stěžovatele, že jeho příjem činí 15 372 Kč a od roku 1997 se nikterak nezměnil.

Poté, co Ústavní soud posoudil věcnou stránku ústavní stížnosti, shledal, že je zjevně neopodstatněná, neboť její jádro tvořila polemika stěžovatele s hodnocením důkazů provedeným odvolacím soudem. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svou ustálenou judikaturu, dle níž mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Ústavní soud by byl povolán zasáhnout pouze za předpokladu, že by právní závěry obsažené v napadeném rozhodnutí byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn.

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadené rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Obecné soudy se případem podrobně zabývaly, za účelem zjištění skutkového stavu věci provedly rozsáhlé dokazování a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily v souladu s požadavky, jež na ně klade ustanovení .

Skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí se závěry, k nimž dospěl odvolací soud, nezakládá sama o sobě porušení jeho ústavně zaručených práv. Jestliže by měla být porušením d každá situace, kdy se strana ve sporu neztotožní se skutkovým či právním posouzením případu, pak by byl Ústavní soud stavěn do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s ohledem na y ČR zjevně nepřísluší.

Z výše uvedených důvodů nemohl Ústavní soud přisvědčit námitkám stěžovatele, že vydáním napadeného rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. 11. 2005

Michaela Židlická

předsedkyně senátu