Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 403/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 28. listopadu 2005 v právní věci stěžovatele Mgr. J. V., soudního exekutora, zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2003, č. j. -171, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2003 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen ""), jímž byl JUDr. I. D., soudní exekutor (dále jen "vedlejší účastník"), pověřen provedením exekuce a vymožením nákladů exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. .

Z ústavní stížnosti a z obsahu spisu obvodního soudu, sp. zn. , vyplynulo, že usnesením ze dne 13. 3. 2002, č. j. -5, pověřil stěžovatele provedením exekuce vedené pod výše uvedenou spisovou značkou. Usnesením obvodního soudu ze dne 20. 1. 2003, č. j. -112, byl stěžovatel z provedení exekuce vyloučen, přičemž usnesením téhož soudu ze dne 27. 5. 2003, č. j. -171, byl provedením exekuce pověřen vedlejší účastník.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukázal na skutečnost, že při svém rozhodování o pověření vedlejšího účastníka provedením exekuce vycházel ze svého předchozího usnesení ze dne 20. 1. 2003, č. j. -112, jímž byl stěžovatel z provedení exekuce vyloučen, a to aniž by přihlédl k tomu, že proti usnesení o vyloučení byla stěžovatelem podána ústavní stížnost. Stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že rozhodnutí o jeho vyloučení bylo nezákonné, proto je třeba považovat za nezákonné i rozhodnutí na něj navazující, tedy usnesení obvodního soudu ze dne 27. 5. 2003, č. j. -171. Postup obvodního soudu stěžovatel označil za rozporný s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces a soudní ochranu ve smyslu ustanovení a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí obvodního soudu Ústavním soudem zrušeno.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou splněny formální a obsahové náležitosti stanovené , přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Ústavní stížnost ve smyslu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené právo nebo svoboda. Jak vyplývá z ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel nebyl v postavení účastníka exekučního řízení, nebyl tedy ani aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti. Ke shodným závěrům dospěl Ústavní soud při rozhodování o dalších ústavních stížnostech stěžovatele, týkajících se předmětného exekučního řízení (srov. usnesení Ústavního soudu,

sp. zn.

,

,

,

a

).

Ústavní soud vycházel ze skutečnosti, že usnesením obvodního soudu ze dne 20. 1. 2003, č. j. -112, pozbyl stěžovatel oprávnění podílet se na předmětném exekučním řízení, v důsledku čehož následný postup obvodního soudu neměl na jeho právní postavení vliv. Přezkum prováděný Ústavním soudem je z tohoto důvodu nutno omezit pouze na usnesení obvodního soudu ze dne 20. 1. 2003, č. j. -112.

S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. 11. 2005

Michaela Židlická

soudce zpravodaj