Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 577/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. V., zastoupeného Mgr. et Mgr. V. S., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. října 2003 č. j. -6, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2003 č. j. -6 ve věci výkonu rozhodnutí účastníků J. K. a společnosti CÉSAR, s. r. o., jímž tento soud vyzval J. K. (dále jen "oprávněnou") k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení předmětného usnesení doplnila svůj návrh na nařízení exekuce o označení jiného exekutora než stěžovatele, neboť stěžovatel má pozastaven výkon exekutorského úřadu, a doplnění návrhu bylo uloženo pod sankcí zastavení exekučního řízení.

Stěžovatel zdůrazňuje, že postup soudu a jeho rozhodnutí je nezákonné a porušuje jeho práva s svobody ve smyslu d (dále jen " "), neboť obvodní soud uplatňuje státní moc na úkor stěžovatele, a to mimo meze stanovené zákonem a způsobem, který je zjevně v rozporu se zákonem.

Podle názoru stěžovatele napadené usnesení dále poškozuje jeho právo na dobrou pověst ve smyslu y, neboť obvodní soud touto údajně "účelovou" výzvou způsobil, že se i jiní oprávnění v exekučních věcech budou obávat navrhovat stěžovatele k provedení exekuce, aby si tímto krokem sami nezpůsobili procesní problémy spojené s finanční zátěží. V neposlední řadě, dovozuje dále stěžovatel, může být v důsledku tohoto rozhodnutí poškozena nebo zcela zničena jeho profesní pověst jako soudního exekutora. Obvodní soud svým rozhodnutím rovněž údajně porušil právo stěžovatele na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti zakotvené v y, neboť přesto, že má v konkrétním případě pozastavený výkon exekutorského úřadu a nemůže tedy sám tuto činnost vykonávat, může ji po přechodnou dobu řádně vykonávat prostřednictvím svého zástupce a jiných zaměstnanců.

Z ustanovení § 38 odst. 1 exekučního řádu, který stanoví náležitosti návrhu na provedení exekuce, stěžovatel dovozuje, že pokud obvodní soud vyzval oprávněnou osobu k doplnění návrhu na nařízení exekuce o označení jiného exekutora než stěžovatele, byla tato výzva v rozporu s příslušnými právními normami.

Stěžovatel zdůrazňuje, že jako fyzická osoba stále splňuje všechny podmínky ustanovení § 9 exekučního řádu, a to přesto, že rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 11. 7. 2003 č. j. 179/03-pers. SO mu byl podle ustanovení § 122 odst. 1 exekučního řádu pozastaven výkon exekutorského úřadu P. Podle názoru stěžovatele je třeba při posuzování napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 brát zřetel jak na dočasnost pozastavení výkonu exekutorského úřadu, tak na skutečnost, že tímto soudním exekutorem nepřestal být, a tedy údajně neexistuje žádná překážka, která by bránila jeho dalšímu pověřování provedením exekucí.

V doplnění návrhu, které Ústavní soud obdržel dne 31. 5. 2004, stěžovatel poukazuje na obdobnou ústavní stížnost, která je vedena Ústavním soudem pod

sp. zn.

, a která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004 a polemizuje s důvody odmítnutí, přičemž nesouhlasí zejména s tím, že by nevyčerpal před jejím podáním všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "]. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že žalobu podle ustanovení exekučního řádu podal, ta však byla zamítnuta rozhodnutím Městského soudu v Praze, proto podal stěžovatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR, kde je projednávána pod sp. zn. .

Z napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2003 č. j. -6 se zjišťuje, že ve věci oprávněné J. K. proti povinné společnosti CÉSAR s. r. o. o nařízení exekuce k uspokojení pohledávky na peněžité plnění a k úhradě nákladů exekuce a pověření soudního exekutora soud vyzývá oprávněnou, aby ve stanovené lhůtě doplnila svůj návrh na nařízení exekuce o označení jiného exekutora, než Mgr. J. V., neboť v návrhu uvedený exekutor má v současné době pozastaven výkon exekutorského úřadu. V případě nesplnění této podmínky soud řízení zastaví.

Ústavní soud nejprve konstatuje, že nemá důvod jakkoli měnit své závěry a důvody, které vedly k odmítnutí jiných ústavních stížností stěžovatele. Ústavní soud zkoumal, zda předmětná ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , a dospěl k závěru, že tomu tak není v té její části, která namítá údajné porušení y. Jak již dříve konstatoval Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2004

sp. zn.

a ze dne 25. 11. 2004

sp. zn.

, jde v případě tvrzeného porušení y o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [ ], neboť ve smyslu ustanovení je ústavní stížnost oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Protože však ve smyslu ustanovení exekučního řádu jsou účastníky exekučního řízení, a tudíž i subjekty oprávněnými k podání ústavní stížnosti, oprávněný a povinný, nebyl stěžovatel účastníkem tohoto řízení, a tedy nemohlo v jeho případě dojít k porušení shora označeného článku y.

Pokud se jedná o tvrzené porušení práva na dobrou pověst zakotveného v y a práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti zakotvené v y, setrvává Ústavní soud na svém názoru, že je třeba tento návrh považovat za nepřípustný [ ], a to z důvodu nevyčerpání všech prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ), neboť ochrany osobnosti se stěžovatel mohl domáhat v civilním řízení, což neučinil. Procesním prostředkem ochrany práva ve smyslu y je žaloba podle ustanovení exekučního řádu, kterou sice stěžovatel podal, ale před podáním ústavní stížnosti nebylo o jeho kasační stížnosti rozhodnuto Nejvyšším správním soudem ČR.

Na základě všech výše uvedených skutečností proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle ustanovení a e) , jako podaný někým zjevně neoprávněným a návrh nepřípustný, odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2005

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj