Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 406/05

Ústavní soud rozhodl dne 10. října 2005 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti JUDr. E. J., zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, AK se sídlem Thunovská 12, 118 00 Praha, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Rakovníku ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. , a usnesení policejního komisaře SKPV Policie ČR v Rakovníku ze dne 3. 5. 2005, ČTS: ORRA-408/OOK-2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka s tvrzením o porušení a 3 d (dále jen " ") a práv ústavně jí zaručených v , a y a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") napadá shora označené usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a usnesení státního zástupce zamítající stížnost proti tomuto rozhodnutí. Stěžovatelka uvádí, že je stíhána jako obviněná ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení tr. zákona, kterého se měla dopustit skutkem popsaným ve výroku usnesení policejního orgánu jako exekutorka Exekutorského úřadu pro Prahu 6 při výkonu exekutorské činnosti. Napadená rozhodnutí považuje za nezákonná a poukazuje na to, že neobsahují základní obsahové náležitosti. Dle jejího názoru postupovala zcela v souladu s exekučním řádem stejným způsobem jako jiní exekutoři či notáři při výkonu své činnosti.

Z napadených usnesení přiložených k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že proti stěžovatelce a R. Z. (vykonavateli Exekutorského úřadu Praha 6) bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona (vůči stěžovatelce) a trestný čin porušování domovní svobody podle ustanovení § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona (vůči R. Z.). Oba se měli trestné činnosti dopustit jednáním blíže popsaným v usnesení policejního orgánu s tím, že stěžovatelka jako veřejný činitel v úmyslu opatřit Mgr. L. S. neoprávněný majetkový prospěch vykonávala svou pravomoc exekutorky způsobem odporujícím zákonu. Stížnost stěžovatelky státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku zamítl jako nedůvodnou. Z připojených písemností, jakož i z obsahu ústavní stížnosti samotné, nevyplývá, že by zahájení trestního stíhání bylo spojeno s omezením osobní svobody stěžovatelky formou vazby, zatčení nebo zadržení.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve své dosavadní rozhodovací praxi se Ústavní soud opakovaně vyjádřil k otázce ústavně právní způsobilosti přezkumu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání tak, že akcentoval svoji zdrženlivost při zásazích do samotného počátku trestního stíhání a oprávnění zasáhnout spojoval pouze se situacemi, kdy došlo k porušení základních práv a svobod, které nebylo možno odčinit jinak, zejména v případech vzetí do vazby (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

). V obecné rovině pak mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

). Takovou mimořádnou situaci Ústavní soud konstatoval v nálezu

sp. zn.

(publ. in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 30, nález č. 105), kdy naprosto nedostatečné odůvodnění usnesení státního zástupce označil za zjevnou libovůli v rozhodování, což je postup, který odůvodňuje výjimku ze zásady subsidiarity (a tedy nepřípustnosti) ústavní stížnosti, když i v tomto případě odmítl jakkoliv přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání po věcné stránce. Od právních názorů takto uvedených se Ústavní soud neměl důvod odchýlit ani v projednávané věci.

Ústavní soud vzal v úvahu, že napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve svém celku obsahují popis skutku, který je nezaměnitelný s jiným skutkem, trestný čin, který je v tomto skutku spatřován, je přiměřeným způsobem označen, stejně jako skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Z usnesení státního zástupce je patrná reakce na stěžovatelčiny stížnostní námitky a způsob, jak se s nimi tento orgán vypořádal. Obsah napadených rozhodnutí tedy nenasvědčuje libovůli orgánů činných v trestním řízení. Míra zásahu Ústavního soudu má korespondovat intenzitě protiústavnosti, jíž se v konkrétním případě orgány veřejné moci dopustí. V projednávaném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro svoji ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení neshledal, když posouzení toho, zda předmětný skutek skutečně naplňuje znaky daného trestného činu, bude předmětem trestního řízení, v jehož rámci bude moci stěžovatelka uplatnit všechna svoje procesní práva.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 10. října 2005

Michaela Židlická

předsedkyně senátu