Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 364/03

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. L. H., zastoupeného advokátem JUDr. G. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, Jindřichův Hradec, ze dne 3. 4. 2003, čj. ČTS: OVJH 368/TČ-HK-2002, a usnesení Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci ze dne 24. 4. 2003, čj. 1 Zt 198/2003-6, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který Ústavnímu soudu došel dne 4. 7. 2003, domáhal zrušení usnesení uvedených v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva dle článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 d (dále jen " "). Má za to, že policejní orgán ani státní zástupce nepřihlédli k tvrzeným skutečnostem a navrhovaným důkazům a z provedených důkazů vyvodily nesprávné závěry. Je přesvědčen, že usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje zdůvodnění motivu spáchání trestného jednání, což je s ohledem na opomenuté důkazy podstatné. Zahájením trestního stíhání tak vznikla situace, kdy mu jako poškozenému byl nejenom zmenšen majetek a jeho trestní oznámení nebylo prověřeno, ale nadto byl obviněn z trestného činu, který nespáchal.

Z obsahu spisového materiálu připojeného k ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že policejní orgán uvedený v záhlaví zahájil usnesením ze dne 3. 4. 2003, čj. ČTS: OVJH-368/Tč-HK-2002, trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin neoprávněného podnikání dle § 118 odst. 1 trestního zákona. Stěžovatel si proti němu podal stížnost. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci svým usnesením ze dne 24. 4. 2003, čj. 1 Zt 198/2003-6, zamítla stížnost jako nedůvodnou. Stěžovatel napadl obě usnesení projednávanou ústavní stížností.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti. Pouze v takovém případě se podaným návrhem může zabývat i po stránce věcné. Zaměřil se na posouzení otázky přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Mezi základní atributy ústavní stížnosti náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v citovaném ustanovení . Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci poskytuje zákon.

Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze postaveno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi průběžné kontrole státního zastupitelství a při rozhodování o meritu věci i soudnímu přezkumu. Případné procesní vady přípravného řízení lze odstranit i z podnětu obviněného (např. podnět k výkonu dohledu dle nebo žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce dle § 157a) trestního řádu). V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze tudíž případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení a obecnými soudy (srov. nález

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 4, č. 78).

Existující judikatura Ústavního soudu zřetelně vyjadřuje jeho zdrženlivost stran případných zásahů do probíhajícího trestního řízení. Ústavní soud se necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení i v době, kdy bylo zahajováno opatřením, proti němuž nebylo možné podat řádný opravný prostředek. Svůj celkový postoj zásadně nezměnil ani po novele trestního řádu provedené , kdy je zahájení trestního stíhání formalizováno usnesením o zahájení trestního stíhání, proti němuž je dle ustanovení § 160 odst. 7 trestního řádu přípustná stížnost (srov. usnesení ,

). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno s pronikavým zásahem do dalších základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (např. se vzetím do vazby, zadržením dle § 75 trestního řádu), by ústavní stížnost po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla být označena za přípustnou. Právě na takový případ, projednávaný u Ústavního soudu pod

sp. zn.

, stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti. Ústavní soud se jím zabýval meritorně, neboť v souvislosti se sdělením obvinění došlo k pronikavému zásahu do osobní svobody obviněného. V nyní projednávané věci sdělení obvinění spojeno se zbavením osobní svobody stěžovatele nebylo. Ústavnímu soudu proto nepřísluší s ohledem na zásadu subsidiarity postup příslušných orgánů v daném stádiu řízení přezkoumávat (srov. obdobná usnesení

sp. zn.

,

).

Nálezy Ústavního soudu ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

,

a

, na něž stěžovatel ve své ústavní stížnosti poukazuje, se dané problematiky nedotýkají, neboť neřeší otázku ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení.

Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost dle ustanovení odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 14. července 2003 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj