Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 276/05

Ústavní soud rozhodl dne 28. července 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného JUDr. Václavem Stříbrným, advokátem v Opavě, Ostrožná 40, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2005, sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2004, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2003, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána v intencích , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), brojil stěžovatel ve své trestní věci proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2005 ( ), rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2004 ( ) a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2003 ( ) a tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zejména pak práva na spravedlivý proces ( d).

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2005 ( ) bylo z důvodu zjevné neopodstatněnosti odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2004 ( ), jímž byl k odvolání stěžovatele a V. L. zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2003 ( ) a nově bylo ve vztahu ke stěžovateli rozhodnuto tak, že byl uznán vinným trestným činem obecného ohrožení [§ 180 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) tr. zák.], jehož se dopustil tím, že v době od 1. 2. 2000 do 7. 4. 2000 na nám. Dr. Edvarda Beneše v Moravské Ostravě, v domech č. p. 284, 243 a 3099 jako předseda představenstva nájemce Módní dům Ostravice - Textilia, a. s., bez oprávnění k provádění stavebních prací potřebného podle ust. § 44 odst. 1 stavebního zákona, bez stavebního povolení vydaného na základě stavebního řízení, bez zevrubné prohlídky, bez projektové dokumentace potřebné k realizaci stavby a bez zajištění realizace stavby oprávněnou osobou realizoval prostřednictvím svých podřízených rozsáhlé stavební úpravy, změnu stavby spočívající v zásahu do nosné konstrukce třetího a čtvrtého nadzemního podlaží, v důsledku čehož dne 7. 4. 2000 kolem 11.15 hodin po zásahu do okolního nosného zdiva došlo k přetížení rohového cihlového pilíře mezi podlahou a stropem druhého nadzemního podlaží a ke zřícení části střechy a tří stropů nad třetím podlažím, které dopadly na strop nad druhým podlažím, pod kterým byla provozována běžná obchodní činnost, čímž došlo k ohrožení značného počtu osob nacházejících se v objektu budovy, přičemž jen shodou okolností nedošlo ke zřícení celé konstrukce objektu na přilehlou pozemní komunikaci; poškozením budovy vznikla Silesii Holding, a. s., škoda ve výši nejméně 8 300 000,- Kč.

V ústavní stížnosti vede stěžovatel se závěry obecných soudů obsáhlou polemiku. Stručně shrnuto tvrdí, že za předmětnou činnost nebyl trestně odpovědný a že trestní právo objektivní odpovědnost nezná. Stěžovatel proto navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. a po jeho prostudování konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiluje. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly.

Tvrzení stěžovatele jsou co do své povahy spíše polemikou s právními závěry obecných soudů v rovině obecného práva; pod aspektem ochrany ústavnosti ( y), jež výlučně zakládá pravomoc Ústavního soudu, nelze proto ve věci rozhodujícím soudům nic vytknout.

K jiným tvrzením stěžovatele v ústavní stížnosti, která jsou polemikou s hodnocením důkazů provedených nalézacím soudem, se sluší konstatovat - v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 28, Praha 1994) - že v daných souvislostech Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy. Ústavní soud může posuzovat pouze to, zda postup obecných soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda takovým postupem nebyla porušena stěžovatelova základní práva, což v dané věci, vzhledem k povaze tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, shledáno nebylo.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. rovněž tak nevyplývá, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními obecných soudů, který by byl příčinou porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 34, Praha 1995), nýbrž tyto závěry o vině naopak z provedeného dokazování vyplývají.

Odkaz stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu v ústavní stížnosti nemohl přinést jiný výsledek rozhodnutí o této ústavní stížnosti, neboť v ústavní stížnosti označená rozhodnutí byla přijata na základě odlišných skutkových okolností.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2005

Jiří Mucha

předseda senátu