Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 308/05

Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti Bítešské dopravní společnosti, spol. s r. o. se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 334, zastoupené JUDr. Martinou Řezníčkovou, advokátkou se sídlem 602 00 Brno, Zelný trh 12, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 8. 2003 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2000 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností, osobně Ústavnímu soudu podanou dne 17. 6. 2005, napadá z důvodů v ní podrobně rozvedených shora označená rozhodnutí obecných soudů, tj. rozsudek soudu I. stupně, kterým byla stěžovateli - v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaného - uložena povinnost vydat žalobci návěs SAMRO SPZ SUA 09-40, a rozsudek odvolacího soudu, jímž byl uvedený rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiloženého rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2005 sp. zn. (ústavní stížností nenapadeného), podal stěžovatel proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opíral o ust. , neboť dle jeho názoru mělo napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, a tvrdil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci. Dovolací soud však stěžovatelem podané dovolání podle věta prvá a , jako nepřípustné odmítl, aniž se věcí zabýval věcně z hlediska námitek v dovolání uplatněných. Přípustnost dovolání totiž, s ohledem na datum vydání rozhodnutí soudu I. stupně a s odvoláním na bod 15. a 17. části dvanácté, hlavy první, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, posuzoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, přitom nezjistil a stěžovatel to ani netvrdil, že by řízení trpělo vadami uvedenými v ust. uvedeného předpisu. Splněny nebyly ani podmínky přípustnosti uvedené v ust. , neboť šlo o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu I. stupně. Přípustnost dovolání tak přicházela v úvahu pouze za splnění podmínek ustanovení V posuzovaném případě však odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil ( ) a stěžovatel sám návrh na jeho přípustnost neučinil ( ) Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž nebylo přípustné.

Za této situace, kdy uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadá a jak patrno ze shora uvedeného, v daném případě zjevně podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nebyly dány, přičemž posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je nutno podle ust. cit. zák. 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím odvíjet ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 17. 6. 2005 nebyla tato zákonná lhůta stěžovatelem evidentně dodržena, a proto byla jeho ústavní stížnost podle cit. zák. jako opožděná odmítnuta.

Pro úplnost ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2004 ve věci

sp. zn.

(publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33, usn. 32, Praha 2005), z jehož odůvodnění plyne, že ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ani Sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb., nemůže nic na závěru o opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného Sdělení, jakož i citované ustanovení , dopadal a dopadá totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ však, jak patrno ze shora uvedeného, v dané věci nešlo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2005

Pavel Holländer

soudce zpravodaj