Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 337/05

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky obchodní společnosti Pivovar Litovel a.s., se sídlem Palackého 934, Litovel, zastoupené Mgr. Richardem Merkunem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Praha 1, Konviktská 1005/30, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, čj. -80, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen faxem dne 10. 6. 2005 a téhož dne podán k poštovní přepravě, s odkazem na porušení svých ústavních práv dle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.

Z obsahu ústavní stížnosti a připojených dokumentů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou domáhala určení nepřípustnosti veřejné dražby proti JUDr. Miloslavu Drbálkovi, správci konkurzní podstaty úpadce Haná ZZN Olomouc, a.s. v likvidaci (v původním řízení žalovanému č. 1), a obchodní společnosti ALFA reality Matěj & Werner, s.r.o. (v původním řízení žalované č. 2). Spolu s žalobou stěžovatelka podala i návrh na vydání předběžného opatření. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 7. 7. 2003, čj. -21, předběžné opatření nařídil. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2003, čj. -80, rozhodnutí soudu prvého stupně zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě, jako soudu věcně příslušnému. Dospěl k závěru, že věcně příslušným soudem je ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), krajský soud, neboť mezi spory vyvolané konkurzem je podle jeho názoru namístě řadit i spor o určení nepřípustnosti dražby majetku spadajícího do konkurzní podstaty úpadce. Soud stěžovatelku poučil, že proti uvedenému usnesení není dovolání přípustné.

Stěžovatelka proti uvedenému rozhodnutí přesto dovolání podala. Jeho přípustnost dovozovala z ustanovení Nejvyšší soud ČR dovolání usnesením ze dne 23. 2. 2005, čj. -106, jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění vyložil, že přípustnost dovolání nelze dovodit z ustanovení , neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé, ani z ustanovení , a a odst. 3 , neboť napadené usnesení nelze podřadit pod zákonem vymezené případy přípustnosti mimořádného opravného prostředku tam uvedené. Nepřisvědčil ani názoru dovolatelky, že dovolání je přípustné podle ustanovení , neboť to se vztahuje na případy, kdy odvolací soud po zrušení rozhodnutí soudu prvého stupně věc postoupí orgánu, do jehož pravomoci náleží. V posuzovaném případě odvolací soud nerozhodl o postoupení věci jinému orgánu z důvodu nedostatku soudní pravomoci, nýbrž věc postoupil věcně příslušnému soudu. Ani tento důvod přípustnosti dovolání proto nelze na posuzovaný případ použít.

Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Zaměřil se zejména na posouzení otázky včasnosti ústavní stížnosti.

Dle ustanovení , lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ). Odstavec 4 ustanovení , podle něhož lze v případě, kdy byl mimořádný opravný prostředek orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, na posuzovanou problematiku nedopadá.

V daném případě stěžovatelka podala dovolání, směřující proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný. Nepřípustnost dovolání přitom, jak výše bylo uvedeno, vyplývala v tomto směru ze zákona. Prostor pro uvážení dovolacího soudu stran přípustnosti v posuzovaném případě zákon nevytváří. O nepřípustnosti dovolání byla stěžovatelka krajským soudem řádně poučena. Rozhodnutí dovolacího soudu ostatně ani ústavní stížností není napadeno. Za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje, je tedy v posuzovaném případě nutno považovat usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, čj. -80. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 18. 12. 2003, zatímco ústavní stížnost byla podána faxem dne 10. 6. 2005 (a téhož dne podána k poštovní přepravě), tedy po lhůtě k tomu určené. Podáním ze zákona nepřípustného opravného prostředku nelze běhu ani uplynutí uvedené lhůty zabránit.

Na základě uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 13. července 2005

Stanislav Balík

soudce zpravodaj