Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 371/05

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. července 2005 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. E. T., zastoupené JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou se sídlem Lannova 63, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2004, č. j. - 139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 119, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2005 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů, neboť má za to, že postupem soudů byla porušena její základní práva vyplývající zejména z ustanovení y ČR, d (dále jen " ") a dále porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu a násl. y.

V záhlaví citovaným usnesením Městský soud v Praze potvrdil výše citované usnesení soudu I. stupně, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví po zůstaviteli Ing. L. Š. jeho manželce A. Š. (vedlejší účastník) a stěžovatelce podle jejich dědických podílů, přičemž byly specifikovány majetkové hodnoty, které každá z dědiček z dědictví nabyla (výrok I.) a dále rozhodnuto o odměnách a náhradě hotových výdajů notářů činných v dědickém řízení (výrok II.).

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu si stěžovatelka podala dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 3. 2005, č. j. - 158, odmítnuto jako nepřípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy posoudily nesprávně obsah zanechaných závětí, když vycházely striktně z doslovného výkladu jejich textu. Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy tímto svým postupem nepřípustně zasáhly do jejího práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, přičemž zároveň porušily i y a y ČR. Proto navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení svým nálezem zrušil.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Ústavní soud dále uvádí, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí včetně dodržení lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení ( ).

Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka podala proti v záhlaví citovanému usnesení soudu II. stupně dovolání, které Nejvyšší soud ČR odmítl jako nepřípustné. Dle ustanovení ve znění do 31. 12. 2000 by přípustnost podaného dovolání v daném případě mohla vyplývat pouze z ustanovení nebo ve znění do 31. 12. 2000. Jak Ústavní soud dále zjistil, stěžovatelka před vydáním usnesení odvolacího soudu nepodala návrh na vyslovení přípustnosti dovolání a ani odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil.

Vzhledem k této skutečnosti nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že stěžovatelkou podané dovolání nelze považovat za řádně využitý poslední procesní prostředek k ochraně jejích základních práv a svobod dle ustanovení . Procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu je totiž nutno rozumět takový prostředek (procesní), který je způsobilý ochranu práva v příslušném řízení přivodit. Je tedy zřejmé, že tímto prostředkem není ze zákona nepřípustné dovolání, navíc když si jeho přípustnost mohla stěžovala "zajistit" svým vlastním úkonem, což se v daném případě nestalo. Z výše uvedeného vyplývá, že posledním "efektivním" prostředkem ochrany základních práv stěžovatelky bylo odvolání, od jehož doručení je třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti již marně uplynula, tedy ústavní stížnost stěžovatelky je zaslaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem. Ustanovení není na daný případ aplikovatelné, protože míří na případy dovolání podávaných dle v platném znění, tj. ve znění po 1. 1. 2001.

Na výše uvedenou argumentaci nemůže mít vliv ani skutečnost, že stěžovatelka podala dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení ve znění do 31. 12. 2000, což odůvodnila tím, že před odvolacím soudem nebylo nařízeno jednaní, takže se jej nemohla účastnit a bylo jí tak znemožněno podat návrh na připuštění dovolání podle Jak uvedl dovolací soud, a s jehož argumentací se Ústavní soud ztotožnil, dle ustanovení ve znění do 31. 12. 2000 není třeba k projednání odvolání nařídit jednání, pokud odvolání směřuje proti usnesení. Je tedy pojmově vyloučeno, aby postupem dle zákona byla stěžovatelce jako účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem. Ústavní soud k tomu dále dodává, že stěžovatelka mohla již v písemném vyhotovení svého odvolání podat návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, což neučinila, a tedy její námitky v tomto ohledu nejsou zcela důvodné.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítnul jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj