Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 303/05

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem v Hradci Králové 3, Komenského 241, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005,

sp. zn.

, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004, sp. zn. , spolu s návrhem na vyslovení podjatosti soudců, kteří rozhodli věc vedenou pod

sp. zn.

, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud přehodnotil své usnesení ze dne 27. dubna 2005 (

) tak, aby tato nová ústavní stížnost, doplněná o další argumentaci, byla - stručně shrnuto - věcně projednána. Stěžovatel uvádí, že ani z ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen , nelze dovodit nemožnost podání ústavní stížnosti proti usnesení Ústavního soudu. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005 (

) a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004

( -102).

Ústavní stížností napadeným usnesením Ústavního soudu ze dne 27. dubna 2005 (

) byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 ( -102).

Za tohoto stavu věci, jak byl stručně shrnut, je zřejmé, že posuzovaná ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná.

Důvodem je skutečnost, že neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná.

V y ČR jsou vymezeny jednotlivé typy řízení před Ústavním soudem; úpravu jejich procesních pravidel pak obsahuje citovaný , kterým je soudce Ústavního soudu při svém rozhodování vázán ( y ČR). Tento zákon neobsahuje právní úpravu řízení, v jehož rámci by bylo možné podrobit přezkumu rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti. Jinými slovy řečeno, znění uvedeného zákona jednoznačně neumožňuje jakýkoliv postup, který by de facto obešel výše zmíněnou konečnost rozhodnutí, a to dokonce ani v situaci, kdy jiný soudce (senát) závěr vyslovený v napadeném rozhodnutí nesdílí. Neobsahuje ani institut obnovy řízení (výjimkou je řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky a řízení, kdy rozhodoval Ústavní soud v trestní věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda) či institut jí analogický. Ostatně k této problematice se Ústavní soud již vyjádřil ve svých předchozích rozhodnutích, která se týkají problematiky obnovy řízení před Ústavním soudem, a jež byla publikována, a proto postačí na závěry v nich uvedené zcela odkázat (k tomu srov. např. usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 10, usn. č. 19, Praha, 1998, usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 12, usn. č. 75, Praha, 1999, obdobně též usnesení ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 21, usn. č. 4, Praha, 2002, a jiná).

Z takto rozvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost soudcem zpravodajem odmítl z důvodu její nepřípustnosti [ ]. Návrh stěžovatele, aby tuto věc nerozhodovali soudci, kteří rozhodli věc vedenou pod

sp. zn.

, nebyl shledán důvodným, neboť výsledek rozhodnutí o této ústavní stížnosti vyplývá přímo ze zákona, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu a není zde tedy dán žádný prostor pro uvážení soudce (soudců), jež by mohlo vést ke zvrácení předchozího rozhodnutí Ústavního soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2005

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu