Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 232/05

Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2005 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky EDEN GROUP, a. s., se sídlem v Karlových Varech, Na Vyhlídce 50, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem v Karlových Varech, Studentská 1, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas a řádně Ústavnímu soudu, brojí stěžovatelka proti shora označenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, a to pro rozpor tohoto rozhodnutí s základních práv a svobod (dále jen " ").

Ústavní stížnost vychází z obchodního sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem společností Stavební výplně, a. s. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech čj. -43, který zamítl žalobu stěžovatelky na vedlejšího účastníka o zaplacení 43 432,- Kč. Protože s ohledem na výši žalované částky podle platných právních předpisů nebylo možno podat dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, podala stěžovatelka přímo ústavní stížnost. Stěžovatelka upozorňuje, že oba obecné soudy zamítly žalobu, každý však na základě jiné právní argumentace. Soud druhého stupně, kterého se ústavní stížnost týká, dovodil, že dohoda o postoupení pohledávky ze dne 10. 6. 2001, na základě které měla stěžovatelka nabýt aktivní legitimaci proti vedlejšímu účastníkovi, není dostatečně určitá a pro tuto neurčitost je neplatná. Nikdo tuto neurčitost v řízení před soudy nenapadl, navíc převod práv je v obdobné situaci běžný. Obecný soud ani nevyhověl poučovací povinnosti podle příslušných ustanovení . Stejně tak obecný soud neprovedl některé důkazy, které byly účastníky řízení navrhovány.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů v případě, kdy dochází k porušení běžné zákonnosti nebo jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva. Stejně tomu je i v případě, kdy Nejvyšší soud ČR nemůže rozhodovat o dovolání s ohledem na to, že žalovaná částka nepřesahuje minimální hodnotu, kdy již lze dovolání podat.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z a násl. , jakož i z y. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu ( , y) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit ( ), a to způsobem zakotveným v ustanovení Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s , jakož i s y. Naopak jestliže obecné soudy respektují kautely určující minimální míru racionality a konzistence skutkové a právní argumentace, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. posuzování skutkového stavu jako správně zjištěného obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud se s takovým hodnocením Ústavní soud sám neztotožňoval (srov. již nález

sp. zn.

, Sb.n.u.ÚS, sv. 3, str. 257 násl.).

V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že interpretace smluv jako projevu autonomní normotvorby účastníků soukromoprávních vztahů je zásadně úkolem obecných soudů, ledaže došlo k procesnímu excesu, například formalistickým výkladem norem podústavního práva odepřel obecný soud autonomnímu projevu vůle smluvních stran ty důsledky, které smluvní strany takovým projevem zamýšlely ve své právní sféře vyvolat (srov. např.

, Sb.n.u.ÚS, sv. 32, str. 107). Tak se tomu ovšem v tomto případě nestalo a nebylo na Ústavním soudu, aby přezkoumal zákonnost interpretace dohody ze dne 10. 6. 2001. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. června 2005

Jiří Mucha

předseda senátu