Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 171/05

Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele CZECH International, a. s., Havířov-Suchá, U Pošty 2, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Weigem, advokátem se sídlem 141 00 Praha 4, Na Záhonech 71, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005 č. j. -50, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel svou ústavní stížnost odůvodnil tím, že se nejen výše označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, ale také rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2003 č. j. -29, rozhodnutím Celního ředitelství Brno ze dne 17. 7. 2001 č. j. 474/2001-01-0101/11 a rozhodnutím Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 28. 11. 2000 č. j. 3675-0223/11/2000/CZ cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, jeho právům garantovanýmy, jakož id nebyla poskytnuta soudní ochrana. Uvedl, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost, kterou podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství Brno. U tohoto se domáhal přezkoumání rozhodnutí Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 28. 11. 2000 č. j. 3675-0223/11/2000/CZ, ukládající mu povinnost uhradit celní dluh za dlužníka - deklaranta Z. Ch. Dále poukázal na okolnosti, za nichž učinil prohlášení o záruce, přijaté příslušným celním úřadem k zajištění celního dluhu, tedy na podkladě celního prohlášení, dle něhož bylo dovezené zboží propuštěno do režimu volného oběhu a daň z přidané hodnoty vyměřena ve výši 50.914,- Kč, když tuto deklarant uhradil. Pokud byl vydán dodatečný platební výměr a tak doměřen celní dluh ve výši 234.781,-Kč, který deklarantem zaplacen nebyl, a je proto zavázán k jeho úhradě on sám jako ručitel, pak dle jeho přesvědčení a dle nálezů Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

a

postup celního orgánu nelze mít za správný, zajištění celního dluhu pak považuje za jednání, které je v rozporu s § 257 odst. 1 písm. a) celního zákona.

Předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu ve svém písemném vyjádření ze dne 10. 5. 2005 poukázala na obsah stížností napadeného rozsudku ze dne 28. 1. 2005 a vyslovila přesvědčení, že jde o rozhodnutí, v němž se soud se všemi uplatněnými kasačními námitkami vypořádal v souladu s platnými právními předpisy a konstantní judikaturou Ústavního soudu, a proto stěžovateli nebyl zkrácen přístup k soudu ani mu nebylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Uvedla, že pokud v ústavní stížnosti navrhovatel namítá odlišnost postupu celních orgánů a porušení celního zákona, tuto námitku považuje za účelovou, neboť bylo plně v dispozici stěžovatele, zda a do jaké výše záruku poskytne - jestliže ji poskytl do výše uvedené v záručníě, nelze se tohoto závazku výkladem uváděným stěžovatelem zprostit - záruka byla poskytnuta dle celního zákona, stěžovatel byl v projednávané věci v postavení přímého zástupce ve smyslu celního zákona - v daném případě nejde tedy o případ srovnatelný s těmi, jimiž se zabýval ve stěžovatelem označených rozhodnutích Ústavní soud. Postup celního orgánu byl shledán v souladu s celního zákona, ve znění účinném v době rozhodnutí, jakož i s

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými stěžovatelem v kasační stížnosti a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč postup správních orgánů vůči deklarantovi při dodatečném vyměření daní, jakož i vůči stěžovateli jako ručiteli, který na základě záručníy poskytl zajištění celního dluhu až do výše 284.422,- Kč individuální zárukou, byl shledán správným a v souladu s , s a , odst. 2 celního zákona, ve znění platném v době uskutečněného dovozu. Na odůvodnění rozsudku lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. června 2005

Jiří Mucha

předseda senátu