Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
44022.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 446/03
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Guttlera o ústavní stížnosti stěžovatelů J. Z. a E. K., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, č. j. 20 Co 186/2003 -51, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. 23 C 141/99 -36, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelé se domáhali zrušení výše uvedených rozsudků a tvrdili, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina "). Poukázali na okolnosti, za nichž zakoupili akcie A., a. s., ve jmenovité hodnotě 1.663.700,- Kč a na okolnosti, za nichž byla dne 17. září 1996 zavedena Českou národní bankou v A., a. s., nucená správa; ta měla být preventivním opatřením a vést k obnovení stability a likvidity banky, což však Česká národní banka nezajistila, leč naopak v průběhu nucené správy její "zdravou část" prodala zahraničnímu investorovi. Poněvadž stávajícím akcionářům zůstala tzv. "špatná část" banky, po podání návrhu na její likvidaci a v důsledku uvedeného jednání České národní banky došlo ke znehodnocení akcií až na nulovou hodnotu, a tedy i ke znehodnocení investic stěžovatelů. Proto se domáhali náhrady takto vzniklé škody. Jejich žalobě však soudy s poukazem na dosud neukončenou likvidaci předmětné banky nevyhověly, aniž byl vzat zřetel na znalecký posudek, vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví cen a odhadů se zvláštní specializací na oceňování cenných papírů, který stěžovatelé jako důkaz předložili u odvolacího soudu.
Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud přijal nález, jímž se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. 23 C 141/99 -36, a Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, č. j. 20 Co 186/2003 -51, zruší.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům:
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) , § 43 odst. 2 písm. a) zákona. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu ")].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do základních práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. 23 C 141/99 -36, jímž byl zamítnut návrh na náhradu škody uplatněné mimo jiné i stěžovateli jako akcionáři A., a. s., proti České republice - České národní bance, přezkoumal v souladu s § 212 a 212a o.s.ř. a opodstatněně rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vysvětlil, proč závěry soudu I. stupně, týkající se předčasnosti žaloby s ohledem na probíhající likvidaci banky, jejíž akcie stěžovatelé vlastní, považuje za správné. K tvrzení žalobců, že k poklesu hodnoty akcií došlo zavedením nucené správy žalovanou Českou národní bankou, a tedy aktem, který označili jako nesprávný úřední postup, jímž jim vznikla škoda znehodnocením akcií, pak důvodně poukázal na zákon č. 21/1992 Sb. , o bankách, ve znění pozdějších předpisů, určující mj. účel a cíle bankovního dohledu, jakož i na znění § 18 zák. č. 58/1969 Sb. , jímž jsou stanoveny předpoklady pro odpovědnost státu za škodu dle citovaného zákona.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ].
Obdobně rozhodl Ústavní soud i ve srovnatelné věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 402/03
.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2005
JUDr. Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu