Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 446/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Guttlera o ústavní stížnosti stěžovatelů J. Z. a E. K., obou zastoupených JUDr. V. V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, č. j. -51, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. -36, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se domáhali zrušení výše uvedených rozsudků a tvrdili, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v a 3 a d (dále jen " "). Poukázali na okolnosti, za nichž zakoupili akcie A., a. s., ve jmenovité hodnotě 1.663.700,- Kč a na okolnosti, za nichž byla dne 17. září 1996 zavedena Českou národní bankou v A., a. s., nucená správa; ta měla být preventivním opatřením a vést k obnovení stability a likvidity banky, což však Česká národní banka nezajistila, leč naopak v průběhu nucené správy její "zdravou část" prodala zahraničnímu investorovi. Poněvadž stávajícím akcionářům zůstala tzv. "špatná část" banky, po podání návrhu na její likvidaci a v důsledku uvedeného jednání České národní banky došlo ke znehodnocení akcií až na nulovou hodnotu, a tedy i ke znehodnocení investic stěžovatelů. Proto se domáhali náhrady takto vzniklé škody. Jejich žalobě však soudy s poukazem na dosud neukončenou likvidaci předmětné banky nevyhověly, aniž byl vzat zřetel na znalecký posudek, vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví cen a odhadů se zvláštní specializací na oceňování cenných papírů, který stěžovatelé jako důkaz předložili u odvolacího soudu.

Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud přijal nález, jímž se rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. -36, a Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2003, č. j. -51, zruší.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům:

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , zákona. č. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do základních práv, kterých se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2002, č. j. -36, jímž byl zamítnut návrh na náhradu škody uplatněné mimo jiné i stěžovateli jako akcionáři A., a. s., proti České republice - České národní bance, přezkoumal v souladu s a 212a a opodstatněně rozsudek obvodního soudu potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vysvětlil, proč závěry soudu I. stupně, týkající se předčasnosti žaloby s ohledem na probíhající likvidaci banky, jejíž akcie stěžovatelé vlastní, považuje za správné. K tvrzení žalobců, že k poklesu hodnoty akcií došlo zavedením nucené správy žalovanou Českou národní bankou, a tedy aktem, který označili jako nesprávný úřední postup, jímž jim vznikla škoda znehodnocením akcií, pak důvodně poukázal na , o bankách, ve znění pozdějších předpisů, určující mj. účel a cíle bankovního dohledu, jakož i na znění , jímž jsou stanoveny předpoklady pro odpovědnost státu za škodu dle citovaného zákona.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení ].

Obdobně rozhodl Ústavní soud i ve srovnatelné věci vedené pod

sp. zn.

.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu