Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 402/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) M. M., a 2) H. K., zastoupených JUDr. V. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2003 č. j. -51 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. října 2002 č. j. -36, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozsudků s tím, že podle jejich přesvědčení soudy svými rozhodnutími porušily práva zaručená u a d - a 3 a . Poukázali na okolnosti, za nichž zakoupili akcie A. Praha, a. s. v hodnotě 1.200.000,- Kč a na okolnosti, za nichž byla dne 17. září 1996 zavedena Českou národní bankou v A. Praha a. s. nucená správa, která měla být preventivním opatřením a vést k obnovení stability a likvidity banky, což však Česká národní banka nezajistila, naopak v průběhu nucené správy její "zdravou část" prodala zahraničnímu investorovi. Poněvadž stávajícím akcionářům zůstala tzv. "špatná část" banky, po podání návrhu na její likvidaci a označeným jednáním České národní banky došlo ke znehodnocení akcií až na nulovou hodnotu, a tedy i ke znehodnocení jejich investic. Proto se domáhali náhrady takto vzniklé škody, jejich žalobě soudy vyhověno nebylo s poukazem na dosud neukončenou likvidaci předmětné banky, aniž byl vzat zřetel na znalecký posudek, vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví cen a odhadů se zvláštní specializací na oceňování cenných papírů, který jako důkaz předložili u odvolacího soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah od práv, kterých se v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Městský soud v Praze rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. října 2002, jímž byl zamítnut návrh na náhradu škody uplatněné mj. i stěžovateli jako akcionáři A. Praha a. s. proti České republice - České národní bance, přezkoumal v souladu s § 212 a 212a obč. soudního řádu a opodstatněně rozsudek soudu I. stupně č. j. -36 potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a vysvětlil, proč závěry soudu I. stupně, týkající se předčasnosti žaloby s ohledem na probíhající likvidaci banky, jejíž akcie stěžovatelé vlastní, považuje za správné. K tvrzení žalobců, že k poklesu hodnoty akcií došlo zavedením nucené správy žalovanou Českou národní bankou, a tedy aktem, který označili jako nesprávný úřední postup, jímž jim vznikla škoda znehodnocením akcií, pak důvodně poukázal na , o bankách, ve znění pozdějších předpisů, určující mj. účel a cíle bankovního dohledu, jakož i na znění , jímž jsou stanoveny předpoklady pro odpovědnost státu za škodu dle citovaného zákona.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004