Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 298/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 11. 4. 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci navrhovatelky J. G., o návrhu na zrušení , kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 1. 9. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako ústavní stížnost ve smyslu a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se navrhovatelka domáhala zrušení , kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, s odůvodněním, že vydáním tohoto právního předpisu bylo neoprávněně zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivou odměnu [d (dále jen "")]. Uvedený právní předpis je dle navrhovatelky rovněž v rozporu s y, neboť při omezení práva na spravedlivou odměnu odebráním části dalšího platu nebylo šetřeno podstaty a smyslu tohoto práva.

Navrhovatelka odkazuje na programové prohlášení Vlády České republiky z roku 2002, ve kterém je v bodě 6.3. mimo jiné uvedeno, že "Vláda se zavazuje zvýšit platy pedagogů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie... " (viz např. www.vlada.cz), a vyjadřuje své přesvědčení, že toto prohlášení je veřejným příslibem ve smyslu (myšleno zřejmě ) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Že má programové prohlášení povahu právního úkonu dovozuje navrhovatelka z ustanovení a , když označuje programové prohlášení za projev "dobré vůle" Vlády České republiky řešit neuspokojivou mzdovou situaci pedagogických pracovníků.

Vydáním napadeného právního předpisu ovšem Vláda České republiky prokázala, že příslib splnit nehodlá. Navrhovatelka však na jeho dodržení trvá, a proto podává proti "rozhodnutí Vlády České republiky o nesplnění veřejného příslibu" ústavní stížnost.

Navrhovatelka dále uvádí, že si je vědoma nevyčerpání všech procesních prostředků, jež jí náležely k ochraně jejího práva. S poukazem na však dodává, že je přesvědčena, že Ústavní soud ústavní stížnost neodmítne, neboť předmětný problém podstatně přesahuje její zájmy, když se dotýká více než 100.000 osob.

II.

Funkce Ústavního soudu jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti se projevuje ve vztahu k rozhodování o souladu právních předpisů s ústavním pořádkem ve dvou základních rovinách.

První rovinu představuje tzv. abstraktní kontrola ústavnosti, kdy je právní předpis podroben přezkumu ze strany Ústavního soudu bez toho, že by se jeho existence musela nutně projevit v právní sféře jednotlivce v podobě neoprávněného zásahu do jeho základních práv a svobod.

Možnost iniciovat abstraktní kontrolu ústavnosti právního předpisu svěřuje taxativně vymezenému okruhu subjektů, do nějž fyzické a právnické osoby bez dalšího nenáležejí ( ).

Druhou rovinu kontroly ústavnosti právních předpisů pak představuje tzv. konkrétní kontrola ústavnosti, kde je naopak nezbytnou podmínkou, aby se právní předpis negativně projevil ve sféře jednotlivce, a to v podobě individualizovaného zásahu do ústavně zaručených práv. Nadto musí jít o projev kvalifikovaný, tedy konstatovaný Ústavním soudem v souvislosti s podanou ústavní stížností [ a ].

Navrhovatelka označila své podání jako ústavní stížnost, nicméně z jeho obsahu, jenž je pro posouzení podání rozhodující ( ve spojení s ), je zřejmé, že se jedná o návrh na zrušení právního předpisu. Chybí totiž základní pojmový znak ústavní stížnosti, jímž je, jak bylo uvedeno výše, individualizovaný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod.

Podání navrhovatelky sice formálně směřuje proti "Rozhodnutí vlády o nesplnění veřejného příslibu", ovšem takto pojaté rozhodnutí není zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu .

Pod pojmem "rozhodnutí" je v kontextu nutno rozumět akt, jímž orgán veřejné moci autoritativně rozhodl o právech a povinnostech stěžovatele, nikoliv postoj orgánu veřejné správy k řešení určité politické otázky, byť by byl vyjádřen formou právního předpisu. Nejedná se ani o "jiný zásah orgánu veřejné moci", neboť jak již Ústavní soud v minulosti judikoval, existenci právního předpisu, byť i protiústavního, nelze samu o sobě považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, str. 233 a násl.).

Ustanovení nelze za těchto okolností použít, neboť představuje výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, tedy nutnosti před jejím podáním vyčerpat všechny ostatní procesní prostředky k ochraně práva, nikoliv výjimku ze zásady, že ústavní stížnost musí vždy směřovat proti konkrétnímu zásahu.

III.

Návrh na zrušení právního předpisu mohou podat výlučně subjekty uvedené v , fyzická osoba tedy pouze v souvislosti s ústavní stížností, pokud má za to, že uplatněním ustanovení napadeného právního předpisu došlo k neoprávněnému zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud vyložil, z jakých důvodů nelze navrhovatelku považovat za osobu oprávněnou podat ústavní stížnost, nezbývá mu tedy než učinit stejný závěr i ve vztahu k návrhu na zrušení právního předpisu a ústavní stížnost odmítnout podle a .

Vzhledem k výše uvedenému již Ústavní soud nevyzýval navrhovatelku k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. 4. 2005

JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu