Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 633/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele M. S., zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Mojmírovců 41, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 8. ledna 2004 č. j. -204, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, vydané v jeho trestní věci, s tvrzením, že se jím cítí být dotčen v právu na spravedlivý proces zakotveném v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle stížnostních bodů návrhu k namítanému porušení ústavních kautel mělo dojít tím, že v hlavním líčení před nalézacím soudem čtené výpovědi svědků nebyly zákonem předpokládaným neodkladným, resp. neopakovatelným úkonem, když o jejich opětovný výslech bylo možno usilovat v rámci právní pomoci (dožádání), což se nestalo, pročež stěžovateli nebylo umožněno v žádné fázi řízení realizovat jeho právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě. Proto se domáhal, aby Ústavní soud citované rozhodnutí krajského soudu nálezem zrušil.

Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , z pohledu relevantního pro posouzení výtek stěžovatele, Ústavní soud zjistil, že uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací pro nedůvodnost zamítl (mimo jiné) odvolání stěžovatele směřující do rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. září 2003 č. j. -178, jímž byl tento pro blíže popsané skutky uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se stanovením zkušební doby v trvání dvou let a dále k trestu zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu služby u Policie České republiky v trvání pěti let. V rámci zjišťování (utváření) skutkového základu věci potom obecné soudy, jak vyplývá z obsahu odůvodnění jejich rozhodnutí, vycházely především z výslechů svědků provedených ve smyslu § 158a ve pojení s § 160 odst. 4 tr. řádu jako neodkladných a neopakovatelných úkonů, které byly podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. řádu čteny k důkazu v hlavním líčení před prvostupňovým soudem. Z předmětného spisu rovněž se podává, že proti čtení takto provedených výslechů svědků v hlavním líčení stěžovatel v intencích stížnostních bodů ničeho nenamítal (č. l. 171, 174 spisu obecného soudu), stejně jako své výhrady v daném ohledu neuplatnil nejen ve svém odvolání (č. l. 189-195), nýbrž ani při veřejném zasedání konaném před krajským soudem (č. l. 201).

Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně zdůraznil, že ratio legis ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož před podáním ústavní stížnosti musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, spočívá rovněž v tom, aby případné tvrzené vady mohly být posouzeny především tím orgánem, jemuž tato činnost ex constitutione ( , , y ČR) primárně přísluší; tj. aby byly materiálně před tímto orgánem výtky tato tvrzení obsahující rovněž uplatněny (k tomuto srov. kupř. nálezy ve věci

sp. zn.

,

,

,

,

,

a contrario,

). Stěžovatel přitom, jak výše uvedeno, v řízení před obecnými soudy zmíněné námitky, podřaditelné co do svého dosahu jednak pod shora označené ústavní kautely, jakožto i zčásti pod předmětné jednoduché právo, v rámci své argumentace k posouzení obecným soudům nepředložil. S ohledem na redukci revizního principu (§ 254 tr. řádu), resp. ve vztahu k meritornímu rozhodnutí o vině a trestu určení rámce obligatorního přezkumu principem vymezeného přezkoumání v trestním řízení novelizací trestního řádu, provedenou , nemohlo být v řízení před Ústavním soudem z pohledu principu subsidiarity tudíž k výhradám stěžovatele coby novu uplatněnému ex post přihlédnuto (shodně usnesení ve věci

sp. zn.

).

Pro tyto důvody, jakož i vzhledem k tomu, že z obsahu odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, reagujícího řádně a ve shodě se zákonem na výhrady stěžovatele v opravném prostředku uplatněné, zásah do jím namítaných ústavně zaručených základních práv nevyplývá, byla ústavní stížnost jako nepřípustná podle ust. a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2005