Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 714/04

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. února 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele "K. " spol. s r. o., zastoupeného JUDr. P. R. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 8. 2004 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 9. 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v , d, jakož i v , 2 y. Uvedl, že soud I. stupně dne 6. 12. 2002 rozhodl o tom, že je povinen zaplatit žalobci částku 57.947,40 Kč s 12 % úrokem z prodlení od 14. 5. 1999 do zaplacení a uhradit soudní poplatek ve výši 2.320,-Kč, když své rozhodnutí odůvodnil věta práv obč. soudního řádu, tj. tvrzením, že jde o rozsudek pro uznání. Uvedený závěr dovodil z obsahu obč. soudního řádu. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání, v němž poukázal na obsah platebního rozkazu, na poučení o účincích podaného odporu, když podle jeho přesvědčení soud nedodržel postup, vyplývající z obč. soudního řádu a když výzva k vyjádření neobsahovala náležitosti usnesení, jak je vyžadováno v obč. soudního řádu. Dovolání podané k Nejvyššímu soudu bylo dne 10. 8. 2004 odmítnuto pro nepřípustnost - s rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že v předmětné věci se nejedná o právní otázku, která dosud nebyla vyřešena, nesouhlasí.

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolá, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné, když opodstatněně konstatoval, že uplatněné dovolací námitky, týkající se procesních podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, nelze považovat za námitky naplňující ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu, s poukazem na uveřejněné rozhodnutí Nejvyššího soudu v Souboru rozhodnutí, sešitu 27, pod č. C 2233, vydaném nakladatelství C. H. Beck, pak ani ustanovení § 237 odst. 3 obč. soudního řádu. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti stížností napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Odmítnutí ústavní stížnosti proti rozsudku soudu I. a II. stupně, která byla podána až po doručení usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, je odůvodněno tím, že běh lhůty k podání ústavní stížnosti nelze odvíjet od rozhodnutí o stěžovatelem uplatněném prostředku, jenž nelze považovat za zákonem poskytnutý k ochraně práva [ , , odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů, účinném před 1. 4. 2004, sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.]. K samotným námitkám v ústavní stížnosti obsaženým a vztahujícím se k obsahu platebního rozkazu je třeba dodat, že ten vykazuje jednak výrok I. - o povinnosti zaplatit uplatněnou částku žalobci, jednak výrok pod bodem II., v němž se mj. ukládá žalovanému povinnost v případě podaného odporu ve stanovené lhůtě se k věci samé vyjádřit. Tento výrok je v souladu s § 114b odst. 1 obč. soudního řádu, také poučení o následcích nesplnění uvedené povinnosti bylo stěžovateli poskytnuto. Proto také byl dán důvod k vydání rozsudku pro uznání (§ 114b odst. 5, § 153a odst.3 obč. soudního řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 24. února 2005