Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 52/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, o ústavní stížnosti stěžovatele COOP Centrum družstvo, se sídlem Na Poříčí 30, Praha 1, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Altnerem, advokátem se sídlem 100 00 Praha 10, Nad Olšinami 27, proti postupu Krajského soudu v Brně ve věci u něj vedené pod sp. zn. a o návrhu na zrušení ust. , , t a k t o :

Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonného ustanovení se odmítají.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že Česká republika, zastoupená Krajským soudem v Brně v řízení shora označeném, svým postupem "když svým přípisem ze dne 6. 12. 2004 nevyhověla návrhu stěžovatele ze dne 14. 9. 2004 na vyloučení žalobních návrhů ze dne 21. 5. 1999 o zaplacení částek 9.604,-Kč, 9.999,-Kč, 9.712,-Kč, 9.916,-Kč, 9.930,-Kč, 9.529,-Kč, 9.770,-Kč, 9.663,-Kč, 9.891,-Kč 9.765,-Kč, 9.618,-Kč, 7.504,-Kč, 9.805,-Kč, 9.131,-Kč, 255,-Kč, 2.083,-Kč, 3.792,-Kč, 9.782,-Kč, 9.608,-Kč a 9.836,-Kč k samostatnému řízení za daného stavu řízení" porušila právo stěžovatele na spravedlivé projednání záležitosti přiznané čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

V obsáhlé ústavní stížnosti, v níž stěžovatel popisuje procesní postup soudu ve věcech vedených u Krajského soudu v Brně, jejichž předmětem jsou žaloby stěžovatele proti Jednotě, spotřebnímu družstvu v Moravském Krumlově, na zaplacení shora uvedených částek z titulu smluvní pokuty, brojí stěžovatel proti postupu soudu, který - jak patrno z jeho sdělení ze dne 6. 12. 2004 - nevyhověl návrhu stěžovatele, učiněnému dne 14. 9. 2004, na vyloučení původně jím samostatně podaných žalob (následně soudem spojených ke společnému řízení) k jejich samostatnému projednání. Podle názoru stěžovatele se další společné řízení věcí - v návaznosti na soudem dne 27. 8. 2004 usnesením požadované doplnění návrhů o údaje z faktur o celkovém počtu 98 - stává obtížně projednatelným. V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel výslovně uvádí, že i když má proti procesnímu postupu soudu I. stupně v daném řízení i jiné námitky, pro účely této stížnosti se omezuje na otázku postupu soudu ve vztahu k návrhu, jím učiněnému dne 14. 9. 2004, na vyloučení věcí k samostatnému projednání. V závěru pak dovozuje, že nevyhověním tomuto jeho návrhu za uvedeného procesního stavu došlo již nyní k porušení práv zaručovaných Úmluvy a d.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a připojených příloh, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud opakovaně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). Proti případným průtahům v řízení, na které patrně míří stěžovatelovo tvrzení o porušení článku 38 odst. 2 d, poskytuje právní řád stěžovateli účinný prostředek nápravy v ust. Samotné nevyhovění procesnímu návrhu stěžovatele, jemuž přístup k soudu zůstává zachován, pak nelze hodnotit jako postup protiústavní jen proto, že stěžovateli nevyhovuje vedení společného řízení o jeho žalobách. Ústavnímu soudu také zpravidla nepřísluší v dosud probíhajícím řízení před obecnými soudy zabývat se otázkami vedení řízení, tedy i otázkami splnění podmínek pro spojení věcí či naopak pro jejich vyloučení k samostatnému projednání. K posouzení vhodnosti takového postupu je povolán obecný soud, který svým rozhodováním tohoto druhu není vázán a sám je může měnit. Tento jeho postup, týkající se výhradně způsobu vedení řízení, zůstává zcela bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé a není tak podle přesvědčení Ústavního soudu způsobilý zasáhnout do ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává. Ústavní stížnost stěžovatele byla proto podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

Současně s podáním ústavní stížnosti podal stěžovatel s odvoláním na ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, i návrh na zrušení ust. Z obsahu tohoto stěžovatelem společně podaného návrhu na zrušení zákonného ustanovení je však zcela zjevné, že se upíná k usnesení soudu vydanému podle (navíc vydanému v jiném řízení), tedy k usnesení, které současně není napadáno ústavní stížností. Podmínky ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak v daném případě nejsou splněny a stěžovatele za tohoto stavu nelze považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu. Proto i tento spojený návrh stěžovatele byl podle ve spojení s ust. cit. zákona rovněž odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 17. února 2005