Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 20/05

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. ledna 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ž. T., zastoupené Mgr. Ivou Chytilovou, advokátkou se sídlem tř. T. Bati 332, Otrokovice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 5. 11. 2004, č. j. Zn 3040/2002 - 53, a proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Služby kriminální policie a vyšetřování ve Zlíně ze dne 20. 9. 2004, ČTS: ORZL - 734/KPV - 209 - 2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2005 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že orgány veřejné moci rozhodující ve věci svým postupem porušily její ústavně zaručená práva, konkrétně základní práva chráněná ustanoveními , , d (dále jen "").

Výše citovaným usnesením státního zástupce byla dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatelky proti v záhlaví citovanému usnesení Policie ČR, kterým byla dle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena trestní věc podezření ze spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák.

Stěžovatelka ve svém podání tvrdí, že uvedené policejní orgány a státní zastupitelství nepostupovaly z úřední povinnosti tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, čímž došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. Dále uvádí, že tyto orgány zcela zmařily její úsilí o naleznutí práva a spravedlnosti, jí samotné nebylo umožněno řádně odůvodnit stížnost a vyjádřit se k prováděným důkazům. Vzhledem k tomu se domnívá, že došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod garantovaných výše citovanými ustanovenímiy, a proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud dospěl ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí (např. usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C. H. Beck 1997, str. 345 nebo usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, Praha, C. H. Beck 2000, str. 291), že ústavní stížnost stěžovatelky není důvodná.

Jak bylo judikováno ve výše uvedených usneseních Ústavního soudu, "z a d lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezí státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán." Neexistuje tudíž právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp. aby oznamované jednání bylo kvalifikováno jako určitý trestný čin.

Vzhledem k výše uvedenému nebylo možné přisvědčit tvrzení stěžovatelky o zásahu do jejích základních práv garantovanýchu.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2005

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu