Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 415/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. PhDr. Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. L., zastoupené JUDr. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2003, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ, jako účastníků řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že těmito pravomocnými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v ustanovení d (dále jen " ").

V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas se závěry soudů obou stupňů. Namítá, že výrok o vině je založen na tom, že její výpověď byla označena za nevěrohodnou. Tímto však nelze její vinu konstruovat, jestliže o vině ve věci chybějí důkazy. Stěžovatelka uvádí, že je bezúhonnou osobou a trestného činu se nedopustila. Nevěrohodný byl dle jejího názoru postup pošty, která měla reagovat bezprostředně po zjištění, že jí chybí peníze, a případně věc řešit občanskoprávní cestou. Tvrdí, že v daném případě jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, resp. skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (svědkyně H., provdaná N. si na ni vůbec nepamatuje a přitom ji usvědčuje), v čemž spatřuje porušení y.

Ze spisu vedeného u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka byla rozsudkem soudu prvního stupně uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších přepisů (dále jen "trestní zákon"), kterého se dopustila tím, že dne 29. 9. 2001 na pobočce České pošty, s. p. v Ř. převzala u přepážky pro výdej balíků od zaměstnankyně pošty dvě zásilky od společnosti Quelle, s. r. o., obsahující šicí stroj a oděvní svršky, kdy za dodané zboží měla zaplatit bezhotovostním převodem ze svého úvěrového účtu u GE-Capital Multiservis, a. s., pomocí autorizace úvěrové karty OK, přičemž využila omylu pracovnice pošty, která autorizaci neprovedla a vydala balíky bez zaplacení. Stěžovatelka zboží převzala s vědomím, že za něj nezaplatila, čímž se obohatila o zboží v hodnotě 10.538,- Kč ke škodě poškozené České pošty, s. p. Za to byla podle § 250 odst. 1 trestního zákona odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu jednoho roku. Dále byla zavázána povinností nahradit poškozené škodu ve výši 10.538,- Kč. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání, které krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") jako nedůvodné zamítl.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V ústavní stížnosti, jež postrádá podrobnější ústavněprávní argumentaci, stěžovatelka polemizuje se závěry obecných soudů a v podstatě brojí proti hodnocení důkazů obecnými soudy. Opakuje argumenty, které již uplatnila v řízení před obecnými soudy, a domáhá se, aby Ústavní soud, jako soud další instance, znovu věc otevřel a rozhodl v její prospěch. Toto postavení však Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Soud prvního stupně i odvolací soud, který se v odůvodnění zamítavého usnesení ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními i právními závěry, se námitkami stěžovatelky náležitě zabývaly, ale nepřisvědčily jim. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že její vina nebyla prokázána a není možné ji konstruovat tím, že obecné soudy její výpověď označí za nevěrohodnou, je třeba uvést, že podle článku 90 y jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je jedním z principů nezávislosti soudu. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení "hodnotit". Pouze v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by nutné považovat takové rozhodnutí za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces (srov. např. nálezy Ústavního soudu ČR ve věci

sp. zn.

, sp. zn. ).

V daném případě Ústavní soud tento extrémní nesoulad neshledal, neboť závěry obecných soudů nejsou v rozporu s vlastním obsahem provedených důkazů, které ve svém souhrnu tvoří logickou soustavu důkazů na sebe navazujících a vzájemně se doplňujících. Ústavní soud má za to, že ve věci byly provedeny všechny potřebné důkazy k ověření věrohodnosti výpovědí stěžovatelky i ostatních svědků. O tom svědčí i fakt, že žádná ze stran provedení dalších důkazů nenavrhovala. K závěru o stěžovatelčině vině soud prvního stupně dospěl jak na základě výpovědi zaměstnankyně pošty, tak díky důkazům dalším, které tuto výpověď podporují. V odůvodnění svých rozhodnutí soudy obou stupňů řádně vysvětlily, z jakých důvodů obhajobě a tvrzení stěžovatelky neuvěřily a jaké důkazy její obhajobu vyvracejí.

Ústavní soud tudíž konstatuje, že v projednávané věci bylo respektováno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka měla zajištěn přístup k soudu, mohla podávat důkazní prostředky a ve věci bylo provedeno za dodržení procesních zásad dokazování v dostatečném rozsahu. Rozhodnutí obecných soudů, jež byla napadena ústavní stížností, nevybočují z mezí zákona. Jejich závěr o vině stěžovatelky je z ústavního hlediska akceptovatelný. Není v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a vykonanými skutkovými zjištěními. Za dané situace tak Ústavní soud není oprávněn zasahovat do nezávislého rozhodování obecných soudů. Pouhý nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů nemůže založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutími Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - východ nebylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo zakotvené v y a ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2005

JUDr. Jiří Nykodým

předseda senátu

Ref.:

Doručit do vlastních rukou

- právní zástupce stěžovatelky - 2x

- Krajský soud v Praze

- Okresní soud Praha - východ

Vrátit přílohu - spis sp. zn. Okresnímu soudu Praha - východ

Ostatní přílohy ponechat ve spise

Po vrácení ZPL vyznačit v rejstříku a spis založit