Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 465/04

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu stěžovatele Ing. M. K., podnikajícího pod obchodní firmou M. K. M., zastoupeného Mgr. P. Š., proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. října 2002, sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 sp. zn. , mimo ústní jednání, takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podáním ze dne 28. července 2004 doručeným Ústavnímu soudu dne 30. července 2004, brojil proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. října 2002 (-48) a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 (-114), jimiž byla zamítnuta žaloba co do částky 15.000,- Kč, kterou se původně domáhal vůči vedlejšímu účastníku (J. S.) zaplacení částky 100.000,- Kč z titulu jeho nároku na smluvní pokutu. Touto smluvní pokutou byl zajištěn závazek vedlejšího účastníka - bývalého zaměstnance stěžovatele, že po skončení pracovního poměru ke stěžovateli po určitou dobu neporuší sjednaný zákaz konkurence. Žaloba byla odvolacím soudem zamítnuta poté, co Nejvyšší soud ČR v rámci dovolacího řízení, pro dovolání vedlejšího účastníka, rozsudkem ze dne 18. září 2003 (-94) zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a stěžovatel vzal svou žalobu co do částky 85.000,- Kč zpět, protože vedlejší účastník v mezidobí tuto částku uhradil stěžovateli.

Stěžovatel svou ústavní stížností napadl předmětné rozhodnutí obecných soudů s poukazem na blíže rozvedené skutkové okolnosti a namítané nedostatky při výkladu vzájemných práv a povinností účastníků synallagmatického závazkového vztahu, upravený , ve znění před novelami provedenými a (dále jen ""), který Nejvyšší soud ČR vyložil ve svém rozhodnutí a jímž byl při svém rozhodování odvolací soud vázán.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil - z důvodů v ní podrobně rozvedených, že těmito rozhodnutími došlo k nepřípustnému zásahu do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z věty první, a 4, a d (dále jen "") a y, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, tj. rozhodnutí soudu I. a II. stupně rušil.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Příbrami (), z něhož vyplynuly dále uvedené skutečnosti.

Ústavní soud z odmítavého usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. -132, ze dne 19. května 2004, které stěžovateli resp. jeho právnímu zástupci bylo doručeno 2. června 2004, zjistil, že stěžovatel podal proti rozhodnutí soudu II. stupně (-114) dovolání. Nejvyšší soud ČR toto dovolání podle ustanovení věty první a , odmítl jako nepřípustné s odůvodněním, že se jedná o peněžité plnění nepřevyšující 20.000,- Kč a přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ]. Na uvedeném závěru nic nemění ani chybné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je založena podle hledisek uvedených v ustanovení Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu stěžovatel svou ústavní stížností nenapadl.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [, odst. 3 a odst. 6 ].

Vycházeje ze skutečnosti vpředu zjištěných posoudil Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost jako opožděnou, neboť zákonem stanovenou lhůtu k podání ústavní stížnosti ( ) nelze za daných okolností odvíjet od doručení odmítavého rozhodnutí dovolacího soudu, a to tím spíše, jestliže dovolací soud ve věci z důvodu meritorně nerozhodoval; ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 30. července 2004 proti rozhodnutí odvolacího soudu, doručeného dne 8. ledna 2004, je podána opožděně (jiný výklad by znamenal nahrazovat rozhodovací činnost obecného soudu rozhodnutím Ústavního soudu, což z hlediska zásad ústavního soudnictví a pod aspektem ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je vyloučeno). K tomu srov. usnesení ve věci, sp.zn.

, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 20, Praha 1995, nepublikované usnesení, sp.zn.

, a další

Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [ písm. d)y], k nápravě nemůže však dojít pokud nejsou splněny podmínky stanovené .

V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (y ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném , y ČR, y, ve spojení s y ČR, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako opožděná ( ); o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [ ], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 29. prosince 2004

JUDr. Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj