Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 624/04

Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele M. K. zastoupeného JUDr. J. B. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2004 sp. zn. , , a o návrhu na zrušení ustanovení věty třetí, věty druhé, věty druhé a , , ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení věty třetí, věty druhé, věty druhé a , , ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví citovaným usnesením Krajský soud v Brně (I.) potvrdil usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. října 2003 č. j. -87, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání stěžovatele směřující do rozsudku tamního soudu ze dne 15. září 2003 č. j. -83 a dále (II.) potvrdil usnesení téhož soudu ze dne 2. ledna 2004 č. j. -90, kterým tento nevyhověl návrhu stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti citovanému rozsudku.

Předmětné usnesení Krajského soudu v Brně, sluší se dodat, že ve shodě s nesprávným poučením ze strany odvolacího soudu uděleným (což ovšem nelze právně relevantně zohlednit při vyvození následných závěrů stran rozhodnutí Ústavního soudu), napadl stěžovatel dovoláním s tím, že požadoval jeho zrušení ve výroku pod bodem I. (viz výše) a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. O tomto procesním návrhu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. srpna 2004 č. j. -110 tak, že jej pro nepřípustnost odmítl.

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2004 sp. zn. , , napadl stěžovatel následně ústavní stížností a s poukazem na blíže rozvedené skutkové okolnosti a namítané nedostatky procesní zákonné úpravy tvrdil, že jím došlo k nepřípustnému zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv plynoucích z a d. Současně využil možnosti předpokládané ustanovením a v rámci petitu ústavní stížnosti rovněž navrhl zrušení věty třetí, věty druhé, věty druhé a , , ve znění pozdějších předpisů.

Z pohledu rámce daného ustanoveními , ve znění pozdějších předpisů, bylo nutno návrh stěžovatele ve všech bodech jeho žádání odmítnout.

Nejprve je nutno konstatovat, že ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení Krajského soudu v Brně se jedná o návrh podaný opožděně ( cit. zákona ve znění do novelizace provedené ). Pokud potom stěžovatel napadá výrok I. předmětného rozhodnutí, je s poukazem na obsah sdělení Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 32/2003 Sb. a se zřetelem k tomu, že uvedené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 30. března 2004, tj. před novelizací , provedenou (účinnou od 1. dubna 2004), ústavní stížnost podána ve lhůtě zákonem požadované.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná ( y ČR). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních (srov. nález ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 19, č. 111).

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2004 sp. zn. , , ve výroku I. přitom stěžovatel mohl a měl, chtěl-li si otevřít prostor pro jeho meritorní přezkum cestou ústavní stížnosti, napadnout žalobou pro zmatečnost, neboť ve smyslu jí lze napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Stěžovatel tak neučinil, pročež v daném ohledu nedostál požadavku vyjádřenému v ustanovení

Pokud se týče návrhu na zrušení citovaných ustanovení, ten byl posouzen následovně: věty druhé, věty druhé a nebyly ve věci stěžovatele ze strany obecných soudů aplikovány, proto není osobou oprávněnou k podání návrhu na jejich zrušení (srov. ). Odmítnout bylo třeba i návrh na zrušení věty třetí, jenž v projednávané záležitosti stěžovatele sice uplatněn byl, nicméně předmětný návrh, je-li ústavní stížnost odmítnuta z formálních důvodů [ - e) , ve znění pozdějších předpisů], ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí osud ústavní stížnosti (srov. obdobně usnesení ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 4, č. 22).

V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že coby orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti ( y ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; y ČR, d, ve spojení s y ČR), což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.

Vzhledem k uvedenému bylo o návrhu stěžovatele rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , c), e), odst. 2 písm. b) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 2. prosince 2004