Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 539/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma ve věci návrhu S. Š., ze dne 1. září 2004 na zrušení , kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se svým návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 1. 9. 2004, domáhá zrušení , kterým se stanoví zaměstnancům ve veřejných službách a správě výše dalšího platu v prvním pololetí roku 2004.

Vláda ČR podle navrhovatelky (pedagogické pracovnice), rozhodla výše citovaným nařízením o odnětí části platu jako nárokové složky a ohrozila tak stávající výdělkovou úroveň pedagogických pracovníků. Tím stát zasáhnul do základního práva formulovaného v y, tj. práva na spravedlivou odměnu za práci. Přijaté nařízení je podle navrhovatelky rovněž v rozporu s y, neboť - stručně shrnuto - vláda odnětím části platu zaměstnancům nešetřila smyslu základního práva na spravedlivou odměnu za práci, jehož se navrhovatelka dovolává.

Navrhovatelka dále v ústavní stížnosti dovozuje, že Vláda ČR svým rozhodnutím zveřejnit ve vládním prohlášení závazek zvýšit platy pedagogických pracovníků na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie svobodně projevila dobrou vůli [(navrhovatelka blíže odkazuje na , (dále jen "obč. zák.")] a rozhodla se odstranit nespravedlivé ohodnocení pedagogických pracovníků. Vládním prohlášením se vláda veřejně zavázala mimo jiné řešit neuspokojivou mzdovou situaci pedagogických pracovníků a dosud se tak nestalo. Vládním prohlášením byl dán podle navrhovatelky veřejný příslib podle obč. zák. a navrhovatelka trvá na jeho splnění.

Podle ustanovení písm. a) y ČR Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Podle odstavce prvého písmeno b) téhož ustanovení Ústavní soud rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem ( y).

Podle ustanovení jsou k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni:

a) vláda,

b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,

c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,

d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v , nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v tohoto zákona,

e) zastupitelstvo kraje,

f) Veřejný ochránce práv,

g) ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecné závazné vyhlášky kraje a hlavního města Prahy a jde-li o návrh na zrušení právního předpisu obce,

h) věcně příslušný ministr, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje a hlavního města Prahy,

i) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.

Navrhovatelkou je fyzická osoba, tedy nikoli subjekt aktivně legitimovaný k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ustanovení , b), c), e), f), g), h), i) .

Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) citovaného zákona je fyzická osoba oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 citovaného zákona. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Jinými slovy, jednotlivec je oprávněn podat takový návrh až tehdy, je-li naplněna podmínka individualizace zásahu do základního práva.

Tuto skutečnost nemůže nikterak ovlivnit ani ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona, jehož užití se v daném případě navrhovatelka explicitně dovolává, neboť toto ustanovení upravuje toliko výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k jiným prostředkům ochrany práv, nedotýká se však podmínky individualizace zásahu, jež je samotným pojmovým znakem předmětu ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně práv jednotlivce. Jak již Ústavní soud v minulosti uvedl, procesním prostředkem přímo proti právní normě je pouze návrh podle , jehož ustanovení jsou natolik jednoznačná, že je nelze, ani pomocí , obejít (srov. usnesení

sp. zn.

, v Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, usnesení č. 15, str. 234).

Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení a , b) musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení nařízení vlády. Ačkoli navrhovatelka v jeho odůvodnění tvrdí, že její ústavní práva byla porušena, její návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení . Petit návrhu totiž nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení . Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení a násl. .

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení , b), c), e), f), g), h), i) aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu a podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

S ohledem na výše uvedené se jevilo nadbytečným vyzývat navrhovatelku k odstranění vad podání, spočívajících v absenci právního zastoupení ( ). Ani to by totiž konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit .

Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedeného nařízení vlády ve smyslu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení ve spojení s ustanovením .

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. září 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu