Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 360/04

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele mjr. F. F., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2003 č. j. -385 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. května 2003 č. j. -366, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , 37 odst. 3 a d. Rovněž namítal, že postup soudů v jeho trestní věci učiněný je v rozporu s y ČR.

Citovaným usnesením Krajského soudu v Praze bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání stěžovatele do shora označeného rozsudku Okresního soudu v Mělníku, jímž byl pro blíže popsaný skutek uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zpronevěry ve smyslu § 248 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let, přičemž mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u Policie ČR na dobu tří let. O dovolání stěžovatele rozhodl následně Nejvyšší soud tak, že jej usnesením ze dne 10. března 2004 sp. zn. , jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, odmítl.

V rámci svých stížnostních bodů stěžovatel tvrdil, že skutek tak, jak je uveden ve výroku rozsudku se nestal, resp. se stal jinak a není trestným činem. Poté, co předestřel svůj vlastní náhled na hodnocení ve věci provedených důkazů a z něj vyplývající odlišnou právní kvalifikaci jeho jednání, se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou.

Jak vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, stěžovatelem předestřená skutková polemika není způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, nejedná-li se o extrémní rozpory zakládající vykročení z mezí ústavních kautel (srov. nálezy ve věci

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení, Sv. 3, č. 34;

sp. zn.

, tamtéž, Sv. 4, č. 79;

sp. zn.

, tamtéž, Sv. 31, č. 130, a další). Řečené potom platí obdobně i ohledně podřazení zjištěných skutkových okolností pod příslušná ustanovení zákona. Vyjádřeno jinými slovy, Ústavní soud je v této souvislosti povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy obecných soudů. Naznačené vybočení z ústavních postulátů v dané věci ovšem zjištěno nebylo. Obecné soudy svá rozhodnutí v přiměřeném rozsahu logicky a věcně přiléhavým způsobem odůvodnily a na obsah jejich rozhodnutí, jež jsou takto reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR, proto postačí odkázat (, tr. řádu).

Ústavní stížnost stěžovatele tak byla shledána zjevně neopodstatněnou, když tato její zjevná neopodstatněnost se podává jak z vývodů v návrhu obsažených, tak i judikatury shora příkladmo vyjmenované. Z tohoto důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2004