Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 336/04

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele P. K. zastoupeného JUDr. T. D. advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2004 č. j. -343 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 12. prosince 2002 č. j. -320, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích a d, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Všeobecné deklarace lidských práv.

Označeným rozhodnutím Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatele směřující do citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, jímž bylo rozhodnuto ve věci jím uplatněného nároku týkajícího se náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Stěžovatel má za to, že pokud mu nebylo ze strany obecných soudů ve smyslu vzneseného žalobního nároku vyhověno, potom nepostupovaly v souladu s právními předpisy a nezohlednily rozhodné skutečnosti, tj. kdo a jak způsobil a zavinil stěžovateli velmi těžký pracovní úraz s trvalými následky na celý život. Poukázal na to, jak zásadním způsobem je omezen v pracovní činnosti a v návaznosti na tyto výhrady se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z pohledu ústavních kautel a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Obecné soudy při svém rozhodování nerozporovaly, že stěžovatel utrpěl předmětný pracovní úraz bez jakéhokoliv vlastního zavinění a nikterak nezpochybnily objektivní odpovědnost jeho bývalého zaměstnavatele za takto nastalý následek, jímž je částečná invalidita stěžovatele. Neztotožnily se však s právním posouzením věci, jak jej předložil stěžovatel, pokud požadoval náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) ve větším rozsahu, než je mu poskytována. Na námitky stěžovatele přitom přiměřeně reagovaly, své skutkové a právní závěry náležitě odůvodnily a v tomto směru postačí na podrobná odůvodnění rozsudku jak odvolacího soudu, tak i Nejvyššího soudu [jemuž ze zákona přísluší sjednocovat judikaturu obecných soudů, pokud se týče výkladu jednoduchého práva ( a násl. , ve znění pozdějších předpisů)] rozhodujícího o podaném dovolání odkázat ( ). Nevykazují prvky libovůle a opírají se o racionální argumentaci mající základ v provedeném dokazování i aplikovaných ustanoveních zákona.

Proto Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecných soudů, návrh stěžovatele podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl; když současně dodává, že uvedeným postojem k opodstatněnosti ústavní stížnosti nezpochybňuje problematické postavení stěžovatele na trhu práce, výrazně omezeného v důsledku jím nezaviněného pracovního úrazu v možnostech běžných životních aktivit, nýbrž vyjadřuje svůj náhled na věc před obecnými soudy řešenou z pohledu kategorie ústavnosti ( y ČR).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2004