Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 52/04

Ústavní soud rozhodl dne 15. července 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. I. a 2. A. D., obou zastoupených Mgr. D. C., advokátem

proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 27. 1. 2004 napadli stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2003, sp. zn. , kterým byl z podnětu odvolání obžalovaného P. O. zrušen podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 5. 2003, čj. -251, a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) trestního řádu byl jmenovaný podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že dne 13. 11. 2001 v Petřvaldě, okres Karviná, na ul. Ostravské č. p. 438, ze skladu firmy KORADO-STAV, s. r. o., prodal S. B. 3600 ks střešní krytiny za částku 62.652,- Kč, přestože věděl, že tuto střešní krytinu si ve skladu po dohodě ponechali stěžovatelé, čímž jim měl způsobit škodu ve výši 89.518,80 Kč; dále soud podle § 229 odst. 3 odkázal stěžovatele (jakožto poškozené) se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že krajský soud postupoval v rozporu s principy spravedlivého procesu, protože provedené důkazy nehodnotil v souladu s § 2 odst. 5, 6 trestního řádu, naopak daný proces obsahuje prvky libovůle. V důsledku toho měla být porušena jejich ústavní práva zakotvená v , a y ČR, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon). Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom v řízení před Ústavním soudem rozumí, že tato směřuje proti rozhodnutí, které je způsobilé, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele. Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je v tomto směru zjevně neopodstatněná, neboť nic nesvědčí eventuálnímu porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů.

Jak totiž opakovaně Ústavní soud uvádí, charakteristickým znakem moderního právního státu v kontinentálním evropském pojetí je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu; stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal (viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997,

sp. zn.

; publ. in: Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, usn. č. 5). Žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp. odsouzena, tedy neexistuje (srov. usnesení ze dne 8. 4. 1999,

sp. zn.

; publ. in: Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, usn. č. 29). Vzhledem k výše uvedenému nelze v rozhodnutí o zproštění obžaloby spatřovat porušení takových práv stěžovatelů, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu.

Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. července 2004